BELEHRADSKÁ VÝZVA

„Globalizovaný neurotický a povrchní styl života je lidem nabízen jako jediný možný a jediný použitelný. Mění antickou a osvíceneckou vizi komplexního člověka v jednodimenzionální bytost a lidské společenství přetváří do biomasy vhodné k rychlému duševnímu zpracování…“

Jde o slova, která jsou součástí širšího textu, který byl sepsán umělci z různých zemí na závěr každoročního bělehradského setkání nazvaného „Bělehradský kontrapunkt – Osobní obraz světa v pohybu“ a nese titulek „Bělehradská výzva“. Akce má mezinárodní rozměr a letos zde byli spisovatelé David Homel (Kanada), Gunnar Kvaran (Island), López Sacha (Kuba), Čang Kangkangová (Čína), Jurij Poljakov (Rusko)…


Budeme-li v textu pokračovat v jeho nejdůležitějších pasážích uvedených v srbských médiích, bohužel celý kompletní text není k nalezení, nesmíme z toho vynechat vyslovený názor, že se „zostřují vztahy mezi jednotlivými národy, a přitom se na druhé straně nivelizuje kulturní bohatství světa. Destrukce je jak fyzického, tak i duchovního charakteru a nositelé moci své zájmy prosazují jako nedotknutelné hodnoty. Světový průmysl zábavy a antikulturní produkty jsou nasměrovány v uvedeném směru a snaží se o popularitu a nadvládu nad vším.“

Zajímavé je vnímání popsaného jednotlivými účastníky, kteří pochází z různých koutů světa. Kanadský spisovatel David Homel tvrdil, že v jeho zemi, když se poprvé mluvilo o globalizaci, byla považována za „ďáblovo dílo“: „ V Kanadě se snaží, aby lidé znovu a znovu si převyprávěli tradiční příběhy. Je to reakce na globalizaci s tím, aby se vytvořila kanadská identita, neboť Kanaďanům chybí jakési základní centrální a ústřední kanadské téma.“ Důvody pro Kanaďana jsou jednoznačné a spojuje je s rozpadem SSSR: „Není mi vůbec líto SSSR, ale s jeho rozpadem dochází k začátku globalizace a kapitalismus najednou zdivočel, neboť ztratil konkurenční systém.“

Na Kanaďana reagoval kubánský teatrologa a spisovatel López Sacha, který sice tvrdí, že divoký kapitalismus pojídá sám sebe, ale podle Kubánce se nakonec sám nesní, neboť spíše sežere vše kolem sebe. Má pro to vysvětlení: „Jeho přirozeností je neustálý růst, a když mu cokoli bude stát v cestě včetně malých kultur, zničí je.“

Na rozdíl od těchto dvou islandský spisovatel Gunnar Kvaran tvrdil, že s globalizací to není tak hrozné a že naopak má pozitivní přínos v moderním umění. Rovněž čínská spisovatelka Čang Kangkangová to nevidí s globalizací tak černě. Podle ní má globalizace pozitivní vliv na šíření demokratizace a společných hodnot. „Pro mnohé čínské umělce představuje globalizace osvobození myšlení a emancipaci idejí,“ řekla Čang Kangkangová. To, že v tomto smyslu je globalizace pro mnohé v Čině nevyhnutelná a nepostradatelná, neznamená, že se v Číně projevuje jen v pozitivním aspektu a uvedla jako příklad jeden čínský billboard, na kterém bylo napsáno: „Počítače všech zemní spojte se a internet, nechť se stane dalším lidským rodem.“

Svým způsobem proti negativnímu vlivu globalizace a moderním technologiím vystoupil ruský spisovatel Jurij Poljakov, který tvrdil, že mladí lidé dnes orientují svoji tvůrčí činnost směrem k blogům a sociálním sítím, pak si navíc vystačí s malým výrazovým slovníkem: „V Rusku máme mnoho spisovatelů, ale ti nevytváří nic hodnotného, pouze dokola něco napodobují. Moderní technologie napomáhají lidem, kteří nejsou umělci, ale jsou imitátory, kteří skutečné umělce odsunují na okraj zájmu. Je to boj a úkol, před kterým v době globalizace nyní stojíme.“

Srbský ministr kultury Vladan Vukosavljević se snažil podat určitý recept, jak bojovat v oblasti kultury a umění s globalizací: „Vůči globalizaci by si kultura měla zachovat svoji mozaikovost ve smyslu zachování národních charakteristik, různosti a specifik Pouze takto zachovalé národní kultury by se měly vkládat do celkové mozaiky, kde by se vzájemně prolínaly. V obecném procesu globalizace se nachází nebezpečí toho, že dojde k rozplynutí jednotlivých kulturních hranic a svět se pohne ve směru jakéhosi hybridu, amorfní kultury, která sice na první pohled je společná a obecná, ale ve skutečnosti je banální. Zachování jednotlivých kulturních vzorců je proto podmínkou k vzájemnému propojení kultur, které je stejně nevyhnutelné.“

Emir Kusturica hlavním řečníkem

Za srbské umělce zde u kulatého stolu vedle spisovatele Vladimira Pištala zasedl režisér a spisovatel Emir Kusturica. Ten jak známo, se cítí ve zpolitizované diskuzi jako ryba ve vodě a dokáže dlouhou dobu na dané téma řečnit, což se také stalo. Stal se rázem hlavním řečníkem „Bělehradského kontrapunktu“. Jeho základní vidění spočívá v tom, že vidí destruktivní vliv liberálního kapitalismu na kulturu a umění, a to zejména prostřednictvím zájmů mezinárodních korporací, což se podle něj pochopitelně také projevuje na celkovém úpadku jednotlivých zemí světa. Všichni diskutující, včetně srbského režiséra, se však shodli na pozitivu globalizace, kterým je umělecká a lidská kooperace.

Emir Kusturica se ale soustředil spíše na negativa globalizace, jejichž původ vidí ve vojensko-strategických cílech a zájmech velkokapitálu. „Nejdříve jako předvoj přichází Madonna a hned za ní následuje NATO. Kvůli promoci demokracie jsme museli být bombardováni. Bomby zničily mimochodem 240 církevních objektů a svět ani nereagoval na to, že došlo k ničení kulturních hodnot. Globalizace má pochopení pouze pro profit, za kterým se žene, ale humánní hledisko pomíjí a soustřeďuje se pouze na technologický aspekt,“ mluvil zapáleně Kusturica.

Na to reagoval srbský spisovatel Vladimir Pištala, který si nemyslí, že je vše ztracené, neboť podle něj se kulturní identita nedá ztratit jako klíče od bytu. To, co se dnes děje přirovnal ke kyvadlu, které se pohybuje od globalismu k tribalismu. „Kyvadlo se však pohybuje takovou rychlostí, že vzniká neustálý dialog. Nejdůležitější je náš vztah ke kultuře a odrazem tohoto vztahu je poezie, která dokáže nejhlubší a nejkrásnější myšlenky vyjádřit jen s málo slovy. Náš vztah k poezii pak vyjadřuje náš vztah, jak se chováme ke kultuře jako celku.“

Emir Kusturica má však v tom jasno a tvrdí, že kultura již dvacet let neexistuje: „Přestala existovat v tom smyslu, jak si ji představujeme.“ Ve vysvětlení svého názoru pokračoval: „Dnes převládá vědecký vztah ke kultuře a její katarzní nebo apollinský smysl – princip vlivu na člověka se zde zdá dnes zbytečný. Vědeckost a konzumentarismus je něco, čímž již lidé žijí a to je především komunikace prostřednictvím internetu a přes něj přístup k různým youtubům a artefaktům. To je ale v rozporu s tím, že kultura je nejen, co si myslíme, ale také je to způsob každodenní komunikace a chování nás lidí.“ Podle Kusturici se dnes kultura stěhuje do obchodních center, kde za chvíli budeme instalovat sakrální objekty a najdou zde své místo i zastupitelské orgány města.

„Vzhledem k tomu, že Netflix se stal monopolem, může se stát, že bývalá kina a kinosály se mohou stát vhodným místem pro zasedání politických stran,“ hromoval Kusturica a dodal, že začátek globalizace se datuje se začátkem televize a rozpadem SSSR. Podle něj je dnešní filmová tvorba vedená pouze profitem a stala se bezmyšlenkovitou, neboť se filmaři již nezabývají člověkem. „Následníky Hollywoodu a pop-kultury ve stylu Elvise Presleyho se dnes staly různé reality-show, které banalizují celé národy a představují poslední hřebíček do rakve úcty k člověku,“ pronášel svá slova s vážnou tváří a zaujetím i u nás známý a populární srbský režisér.

Uvedená Bělehradská výzva poněkud připomíná výzvy československých spisovatelů koncem šedesátých let nebo různé výzvy disidentských hnutí ve Východní Evropě. Výzva z Bělehradu však nenašla a zřejmě nenajde další širší odezvu, neboť Západ se svým komerčním stylem života a vedení kultury již dávno ovládl i země na Východ. Západní politici a osobnosti již nemají potřebu propagovat myšlenky zrozené v bývalých socialistických zemích, neboť na nich neshledávají pro sebe pragmatický až obchodní raison d’être. Mají dost svých západních kritiků globalizace, které vytlačují na periferii spektra vnímání skutečnosti: „Psi štěkají, ale karavana jde dál!“ Zdá se, že veškeré, i dobře míněné, snahy z Východu se míjejí a budou míjet zatím účinkem širšího světového vnímání.

Mirko Raduševič

http://literarky.cz/politika/svet/26463-zapadobalkanske-zapisky-vnovane-kultue-nai-civilizace-blehradska-vyzva