DEZINFORMAČNÉ WEBY?????
Co jsou dezinformační weby? Čteme-li příslušné encyklopedické heslo na české Wikipedii, zjišťujeme, že pojem „dezinformační web“ představuje velmi problematický konstrukt. Článek hned na začátku konstatuje, že jednoznačná definice dezinformačního webu neexistuje. To samo o sobě je na pováženou, neboť to, co existuje, je vždy možné definovat.
Wikipedie nabízí namísto „jednoznačné“ definice následující charakteristiku: „Obvykle pracují takovým způsobem, který vede k vytváření senzace, cíleně zveličují a zkreslují, poskytují zásadně větší prostor jedné straně a vynechávají některá fakta, což vede k částečné nebo úplné nepravdivosti sdělení. Účelem dezinformačních webů je tedy vytváření a sdílení dezinformací, čímž se liší od běžných médií založených na ověřování fakt a šíření informací.“
Rozebereme-li první větu, pak můžeme konstatovat, že podobné praktiky využívá v menší či větší míře většina médií, zejména bulvární média se tím ani netají. O pravdivosti druhé věty pak lze z mnoha důvodů s úspěchem pochybovat. Nikdo nevytváří a nešíří dezinformace jen pro to, aby šířil dezinformace. Cílem šíření dezinformací je manipulace veřejným míněním. Pokud tedy někdo šíří dezinformaci, pak ji šíří za tím účelem, aby manipuloval. Dezinformace je prostředek, nikoliv účel.
Zajímavé je, že odkaz na manipulaci v článku původně byl (konkrétně tvrzení, že dezinformační weby se snaží „zmanipulovat čtenáře pro změnu názoru“), byl však po uvážení odstraněn.
Pojem „dezinformace“ má na rozdíl od pojmu „dezinformační web“ celkem jednoznačný obsah. Nejjednodušeji řečeno: Dezinformace je záměrně šířená nepravdivá zpráva, tedy lež. Teoreticky se nabízí definovat dezinformační web s odkazem na pojem dezinformace, jsou tu však jisté problémy. Jedním z nich je to, že dezinformaci je třeba odlišit od tvrzení nezáměrně nepravdivých, chybných (omylů neboli misinformací).
Dezinformace pak většinou nevytvářejí média, ale mocenské instituce jako např. vlády nebo korporace, kterým z nich plyne prospěch. Našli bychom dezinformace, které záměrně vytvořila a rozšířila americká vláda, např. tvrzení, že Irák má zbraně hromadného ničení, což ospravedlnilo intervenci proti Iráku v roce 2003, nebo propagandistická lež z roku 1990 o tom, jak iráčtí vojáci v kuvajtské nemocnici vyhazovali novorozence z inkubátorů. Obě dezinformace převzala prakticky všechna mainstreamová média v západních zemích jako holý fakt. Dělá to z těchto médií média dezinformační?
Pokud nevědomé šíření dezinformace není projevem dezinformačního média, pak naprostá většina tzv. dezinformačních webů ve skutečnosti žádnými dezinformačními weby nejsou. To vyplývá mimo jiné i z výroční zprávy BIS za rok 2017, kde se píše: „Drtivá většina dezinformačních webů v českém jazyce je dílem českých (ideologicky motivovaných a přesvědčených o škodlivosti NATO, EU, USA, liberální demokracie či prvoplánově proruských) občanů, které nepodporují ruské entity. Tito aktivisté jen v rámci svých občanských práv a svobod šíří to, čemu věří, že je pravdivé.“
Použití pojmu „dezinformační web“
Není-li tedy po ruce empirická politicky neutrální definice, jež by umožnila dezinformační web identifikovat, pak nezbývá, než se zaměřit na to, jak se toto slovo v běžném diskurzu používá. Můžeme si všímat kontextů, nebo ustálených slovních spojení jako např. „proruské dezinformační weby“.
Pojem „dezinformační web“ se začal častěji skloňovat teprve v posledních letech, zhruba od roku 2015, a to zejména v souvislosti se třemi tématy – migrace, covid a ruská invaze na Ukrajinu. Stránka české Wikipedie s tímto heslem vznikla až na sklonku roku 2018, ve většině evropských jazyků se toto heslo na Wikipedii vůbec nevyskytuje.
Představa, že dezinformační weby jsou spojeny s ruskými zájmy, se objevuje již od počátku – i u témat na první pohled nesouvisejících (migrační krize). Pokud by byl pojem „dezinformační weby“ politicky neutrální, resp. popisně empirický, pak by nemělo být problém identifikovat a pojmenovat např. „proamerické dezinformační weby“, „proevropské dezinformační weby“, „proislámské dezinformační weby“ apod. Skutečnost, že se tak neděje, že zdánlivě žádné jiné než proruské dezinformační weby ani neexistují, je symptomem toho, že „dezinformační web“ není popisným pojmem, ale propagandistickým nástrojem. Tento termín slouží ke „značkování“ nepřítele.
Podíváme-li se na to z opačného konce, není pochyb o tom, že Rusko vede propagandistickou kampaň – tj. snaží se ve svůj prospěch ovlivňovat veřejné mínění v cizích zemích. Pokud ale např. namísto slovního spojení „propagandistické weby“ použijeme termín „dezinformační weby“, pak sugerujeme, že existují subjekty, jejichž cílem je šíření lží, nikoliv propagandy. Celá skutečnost se tak rámuje metafyzickou představou čirého zla.
Shrneme-li prozatímní zjištění, pak pojmy „dezinformační web“, „dezinformátor“ vysílají následující informaci: „S těmito lidmi se nediskutuje.“ Označit někoho za dezinformátora znamená nepřipustit jeho slovo do diskuze, i kdyby šlo třeba jen o vyjádření jeho názorových preferencí.
Účinným způsobem, jak se vyhnout zkoumání pravdivosti či oprávněnosti určité teze je slovní spojení „dezinformační narativ“ (případně i „konspirační narativ“). Dezinformační narativ se používá obvykle ve smyslu „výklad světa šířený dezinformátory“, což znamená, že narativ sám o sobě není dezinformace, přesto je však „značkován“ jako nepřátelský. Výhodou je to, že u dezinformačního narativu (na rozdíl od dezinformace) není třeba dokládat jeho nepravdivost. Mnohdy to ani není možné, neboť v řadě případů jde o názor, interpretaci či prognózu.
Bohumil Kartous se ve svém nedávném článku ani nenamáhá specifikovat dezinformační narativy blíže než jedním slovem – covid, migrace, přičemž mj. píše: „Jak v případě covidu, tak zejména v případě imigrace přesáhlo procento populace zasažené účinně dezinformacemi (účinně ve smyslu pevného politického postoje) vysoce tuto pomyslnou hranici konstantní dezinformační zranitelnosti.“ Z článku pak jednoznačně vyplývá autorova teze, podle níž každý, kdo zastává protimigrační postoj (což je politická preference – nikoliv pravda nebo nepravda), je účinně zasažen dezinformacemi.
To, že pojmy jako dezinformace, hoax, konspirační teorie slouží k umlčování nepohodlných názorů lze doložit mnoha příklady. Uveďme alespoň jeden z poslední doby:
Eurounijní propaganda nedávno zareagovala na výzkum, podle něhož si Slováci myslí, že Slovensko by mělo být mostem mezi západem a východem. Zastoupení Evropské komise na Slovensku zveřejnilo plakát, na němž de facto označuje politické preference poloviny Slováků za hoax: „Až 51 % obyvateľov si myslí, že Slovensko by malo byť mostom medzi západom a východom. Nevymýšlajme. Slovensko patrí na západ, žiaden stred neexistuje. Postavme se proti hoaxom, ktoré tvrdia opak, a vytvorme pre naše deti lepšie Slovensko.“ Jelikož hoax znamená původně poplašnou zprávu, nedává tato větná konstrukce příliš smysl, leda bychom si to vyložili tak, že Zastoupení Evropské komise bylo názory Slováků poplašeno.
Dodejme, že i u faktických tvrzení dochází při údajném k odhalování dezinformací k řadě omylů, manipulací, někdy i záměrně lživých tvrzení. Například v letech 2015–2018 bylo tvrzení o existenci tzv. no-go zón považováno v médiích obecně za dezinformaci. Dnes seriózní liberální politici i novináři přiznávají, že to, jak je pojem no-go zóny chápán, se stalo v jistých západoevropských zemích realitou – tj., že existují lokality, v nichž je problém prosadit fungování státního práva a jejichž obyvatelé opakovaně napadají policejní pořádkové jednotky vstupující do těchto lokalit.
Jak na encyklopedické heslo?
Vraťme se k otázce z úvodu článku: Co je dezinformační web? Pokusím se zde místo závěru nabídnout formulaci, která by mohla být odpovědí na problém, jak vysvětlit pojem „dezinformační web“ s maximální možnou mírou politické neutrality.
Dezinformační web je označení používané pro internetové noviny a časopisy, které vládní instituce a aktivistické neziskové organizace vyhodnocují jako propagandisticky škodlivé. K neutralizaci jejich vlivu mají sloužit projekty, které před veřejností prezentují tyto weby jako závadný zdroj informací, snaží se v nich odhalovat skutečné či domnělé lži a tvrdí, že jsou napojeny na současný ruský režim.
Krajním opatřením proti tzv. dezinformačním webům bylo jejich dočasné vypnutí, o něž v únoru 2022 požádala vláda Petra Fialy společnost CZ.NIC. O zákonnosti tohoto postupu se dosud vedou spory. Vláda oznámila přípravu zákona, který vypínání webů na základě politického rozhodnutí do budoucna umožní.
Ve skutečnosti jen velmi malá část takto označovaných stránek je provozována ruskými institucemi (sem patří např. Sputnik). Ostatní tzv. dezinformační weby mají charakter amatérské nebo poloprofesionální publicistiky provozované českými občany s podporou dobrovolných čtenářských příspěvků. Převažující formou článků jsou názorové komentáře. Zpravodajství se zde spíše nevyskytuje. Informační úroveň příspěvků je o něco nižší než u profesionální žurnalistiky, na druhou stranu se zde nezřídka objevují relevantní informace, které média hlavního proudu nepřinášejí (např. snadno ověřitelné informace o dokumentech schválených Evropskou komisí nebo Evropským parlamentem).
Většina tzv. dezinformačních webů ideologicky inklinuje k volnotržnímu neoliberalismu typickému pro 90. léta a ke konzervativně chápané obraně národních zájmů. Vůči levici se obvykle vymezují, do jejich psaní se však dostávají i sociální témata. Asi nejcharakterističtějším rysem je silná kritičnost vůči evropskému i domácímu establishmentu, odmítání soudobé podoby liberální ideologie a též vágně chápaného „levičáctví“. Výraznou úlohu hrají témata, informace a názorové postoje, které se evropské a české liberální elity snaží z veřejné diskuze vytěsnit (migrace, kritika proticovidových opatření, kritické postoje k politice Evropské komise, k politice Německa apod.)
Autor: Vratislav Roháč
https://casopisargument.cz/?p=45697