KACÍRSKE ÚVAHY O RASIZME
Jedním ze způsobů boje proti rasismu a také sexismu je to, že se odmítají negativní paušalizující soudy o určitých etnických skupinách nebo o lidech určitého pohlaví. Označuje se to za stereotypy a předsudky. Zároveň však platí, že pozitivní paušalizující soudy o těchto skupinách jsou povoleny. U jiných skupin jsou naopak všeobecné negativní odsudky v pořádku, zatímco pozitivní paušalizující tvrzení nikoliv, resp. jsou přinejmenším podezřelá.
Říci například, že ženy se pro politiku nehodí, je považováno za sexistické. Politikovi, který by to pronesl, hrozí skandalizace. Ovšem prohlásit, že ženy se hodí na politiku lépe než muži – doplněno nějakým vhodným paušalizujícím zdůvodněním (např. jsou empatičtější, méně agresivní), to je v pořádku. Pokud se říká, že muži mají skon k násilí, resp. že existuje genderově podmíněné násilí, které je výhradní (!) doménou mužů, pak je to progresivní a liberální. Pokud by někdo pronesl, že černoši mají průměrně (!) větší sklon k násilí, pak je to rasismus.
Je patrně pravda, že muži mají větší sklon k přímému násilnému jednání; je to dáno biologicky, neboť netýká se to jen druhu homo sapiens. Není však pravda, že by se ženy násilí na svých partnerech nedopouštěly, a není to ani tak, že by společnost tolerovala mužské násilí vůči ženám. Naopak domácí násilí mužů na ženách je silně odsuzováno, což vidíme ve filmu, v literatuře, v příslovích. K ženskému násilí vůči partnerovi se ve srovnání s tím přistupuje mnohem blahosklonněji. Vyvolává spíše pobavený úsměv než odsudek. Nepředpokládá se, že mohlo být skutečně nebezpečné, ani že by bylo doopravdy zavrženíhodné.
•
Liberálně levicoví aktivisté mají tendenci využívat jednotlivé násilné incidenty, např. násilí bělocha vůči člověku černé pleti, nebo zmíněné domácí násilí, jako záminku k veřejným demonstracím proti rasismu a sexismu. Ovšem tyto činy jsou podle zákona trestné. Bývají většinou prošetřeny v trestním řízení, přičemž rasový motiv u vraždy je přitěžující okolností. Proč tedy demonstrace?
Pointa těch demonstrací je jasná. Trestní řízení obviní a potrestá jedince. Demonstrace jsou tu pro to, aby obvinily celou společnost. Celá společnost je rasistická a sexistická a jednotlivé případy jsou jen důkazem toho, že to tak je.
Je třeba nezapomínat na to, že pokud se dopustí zločinu černoch, migrant, muslim, pak z toho (na rozdíl od násilí bílých) nelze vyvozovat žádné zobecňující soudy, protože to je jednotlivý případ, který sám o sobě nic neznamená. Ani kdyby statistika dokázala vyšší zločinnost některé skupiny, ani to není vypovídající. Jednak dělat takovou statistiku je už rasismus sám o sobě. Jednak násilí etnických skupin má být naopak důkazem jejich frustrace z diskriminace a rasového útlaku, jemuž musí čelit. Takové násilí je plně ospravedlnitelné a podle neomarxistů dokonce pokrokové.
Americký novinář Bernard Goldberg popisuje případ americké feministky, která zorganizovala demonstraci proti domácímu násilí. Stalo se to v reakci na konkrétní zločin. Jistý muž týral svou ženu a nakonec ji zabil. Vcelku jasný případ a jasná příležitost dát najevo odpor proti tomu, jak jsou ženy v patriarchální společnosti utlačovány.
Byl tu jen jeden drobný problém. Vrah byl černoch. Organizátorka demonstrace byla okamžitě obviněna z rasismu a skončila její slibná kariéra nejen ve feministickém hnutí. Zapomněla rozlišovat mezi násilím spáchaným bělochem a černochem. Vzhledem k tomu, že cizí slovo pro rozlišování je diskriminace, můžeme říci, že tato žena zapomněla diskriminovat.
Dovede si někdo představit, že by například po islamistickém útoku na Charlie Hebdo, vyšli lidé do ulic a začali demolovat muslimské obchody a mešity? I pouhé kritické slovo vůči islámu se v takové chvíli pronásleduje a pranýřuje. Pokud však dojde k pouličnímu rabování v reakci na zabití černocha bělochem, pak je toto rabování novináři ospravedlňováno jako výsledek oprávněné frustrace utlačované menšiny – menšiny, která se neustále setkává s rasismem.
•
Přenesme se na moment do historie. V roce 1774 v Holešově na Moravě zabil žid Aron Abraham v hádce svou nežidovskou milenku. Byl odsouzen a popraven. Jeho čin přesto vyvolal bouře a rabování židovských obchodů, neboť v obecném povědomí to bylo chápáno jako rituální vražda a spojeno s pověrou, že židé pijí při svých rituálech krev křesťanských dívek.
Nabízí se logická otázka. Budeme tedy odsuzovat rabování z roku 1774 a schvalovat dnešní rabování? Budeme tvrdit, že vražda černocha bělochem je automaticky rasově motivovaná vražda, zatímco vražda bělocha černochem nikdy rasově motivována nebyla?
V britském Rotterhamu pákistánský gang znásilňoval, zotročoval a týral anglické dívky, často nezletilé, obětí se údajně stalo více než tisíc nezletilých dívek. Trvalo to léta, než byli viníci postaveni před soud. Policie ani sociální úřady nechtěly případ vyšetřovat, aby nebyli obviněni z rasismu. Lidé, kteří se snažili o případu informovat, byli osočování, že šíří dezinformace a jsou rasisté. Ukázalo se, že to byla pravda. Nevíme a nedozvíme se, o kolik obětí mohlo být méně, kdyby policie konala a věc řádně vyšetřila hned po prvních oznámeních. Jedno je však jisté: tzv. antirasismus má své reálné oběti.
Přitom údajný antirasismus, který toleruje násilí černochů, protože to je utlačovaná menšina, ve skutečnosti žádným antirasismem není. Je to jen jiná podoba rasismu. Jinými slovy se tu říká, že na černochy nemůžeme mít takové nároky jako na bělochy, že černoši nejsou zodpovědní za své činy, ale že za jejich činy jsou zodpovědní bílí. Je to totéž, co by mohl říci v 19. století jižanský otrokář nebo příslušník Ku-klux-klanu.
Jsou tu i další motivy, proč chtějí někteří lidé tolerovat násilí etnických menšin. Neomarxisté frankfurtské školy chápali toto násilí jako nástroj k rozbití západní společnosti a západní kultury, která si nezaslouží existovat, protože je svou povahou utlačovatelská. Neomarxisté tedy podporují násilí menšin z toho důvodu, že jejich konečným cílem je zničit kulturu Západu, neboť je to podle nich jediný způsob, jak může být zničen nenáviděný kapitalismus.
•
V liberálním diskurzu se tak rýsuje jeden základní motiv: Bílí jsou viníci, černí jsou oběti. Tento motiv je natolik důležitý, že bychom ho mohli považovat téměř za jádro ideologie. Je to premisa, o níž se nepochybuje. Tato premisa má mít a má také své reálné politické důsledky. Je to paušalizující soud – možná i hrozivější než některé z těch, jaké jsou považovány za politicky nekorektní.
Zdálo by se, že tato představa poškozuje bílé, protože zavádí cosi na způsob presumpce viny. Například v tom, že sporné výroky bílých lidí jsou posuzovány jako rasistické, sporné výroky černých nikoliv. Tato představa však neméně poškozuje i černé, neboť jim sugeruje mentalitu oběti. Cítit se permanentně jako oběť systému je jedna z nejhorších věcí, která se může jedinci, či skupině stát. Máte vždy, na co svést svůj neúspěch a nemusíte za nic, co se vám děje, přijmout zodpovědnost. Pokud někdo druhému vnucuje roli oběti čistě na základě jeho barvy kůže, pak na něm páchá zlo. Představme si matku, která na každý neúspěch svého dítěte reaguje slovy: „Chudáčku, zase ti ublížili. Všichni jsou proti tobě. Ty nemáš vůbec šanci se nikdy prosadit.“ Budeme ji považovat za láskyplnou?
Všimněme si, že liberálové tím, že vnucují černým roli oběti, vlastně permanentně konstruují to, proti čemu bojují. Tvrdí, že chtějí menšiny integrovat, ale ve skutečnosti společnost rozdělují. Jedna mladá konzervativní Afroameričanka to vyjádřila slovy: „Liberálové se velmi starají o to, abyste nezapomněli na to, že jste černí.“ Černoch, který by neřešil svou identitu jako frustrující, je pro liberální cíle nepoužitelný.
(Dnes už pozitivní diskriminace a dvojí metr politické korektnosti vzbuzují pocit nespravedlnosti u bílé části populace. Původně extrémně pravicový narativ o ohrožení bílých lidí jinými rasami má dnes díky tomu po ruce nové argumenty a snadno se šíří i mezi středově naladěnou populací. Co bude až se obě skupiny budou cítit oběťmi systémové nespravedlnosti? Občanská válka po vzoru Jugoslávie?)
Junckerova Evropská komise nechala na konci svého mandátu schválit dokument „o právech lidí afrického původu v Evropě.“ Požaduje se tam, aby vlády pomáhaly Afričanům, protože jsou obětí diskriminace. Dále se tu tvrdí, že tato diskriminace souvisí s otrokářstvím a transatlantickým obchodem s otroky.
Má to vadu: Afričané, kteří dnes migrují do Evropy, nejsou potomci obětí transatlantického obchodu s otroky a jen v malé míře jsou to potomci obětí evropského otrokářství. Kolonizace většiny afrického území proběhala až poté, co evropské země ve svých koloniích otrokářství zrušily. V mnoha afrických zemích bylo otrokářství do příchodu Evropanů běžné a bylo oficiálně zrušeno právě v tom okamžiku, kdy zemi dobyli Evropané.
Druhá vada je ta, že z otrokářství jsou obviňováni všichni Evropané, tedy i národy, které se na koloniálních výbojích nepodílely; národy, které nikdy nikoho nezotročovali, ale naopak jejich příslušníci byli v minulosti obětí tureckého a arabského otrokářství.
Nedomnívám se, že by vůbec neexistovala kolektivní politická zodpovědnost. Politické subjekty, jakými jsou stát nebo národ, mají historickou zodpovědnost za své činy. Dokument, který připravila Junckerova komise však dělá politický subjekt z celé rasy. Na tomto předpokladu dokument stojí a s ním padá. Jak jinak ovšem nazvat zmíněný předpoklad než slovem rasismus? Mimochodem američtí „bílí separatisté“, kteří chtějí bílé a černé oddělit a učinit z nich oddělený politický subjekt, jsou považováni za nebezpečné rasisty. Evropská komise netvrdí ani to, že by bílá rasa měla mít politickou subjektivitu, podle ní už tuto subjektivitu má.
•
Liberální levice nechce slyšet argumenty, že paternalismus vůči lidem afrického původu je formou rasismu. Tento argument zaznívá zprava, a pokud je vůbec zachycen, je odbýván argumentačním faulem, že to je argument extrémní pravice. Bohužel to tak není. Tento argument vyslovují i liberálové, i příslušníci menšin – Afroameričané a muslimští imigranti.
Paternalismus je vždy forma přezíravosti a nadřazenosti. Češi mají historickou zkušenost se svým vlastním paternalistickým postojem vůči Slovákům. Nefungovalo to navzdory tomu, že jsou si oba národy mimořádně kulturně blízké. Podle mého soudu to byl i jeden z důvodů, proč nemohl fungovat ani čechoslovakismus. Dodnes mě nepřestává překvapovat, jak málo Čechů bylo dosti citlivých na to, aby si tento problém uvědomili. Brali to prostě tak, že oni pomohli Slovákům a ti by jim za to měli být vděčni. Vůbec jim nedocházelo, jak je setrváváním v pozici staršího bratra vlastně shazují.
Pokud definujeme sociálně potřebné rasově, nebo etnicky a nikoliv sociální potřebností dostáváme se do pasti — do něčeho, co už je stěží levicové a co nelze sloučit se sociální rovnosti všech lidí bez rozdílu, neboť bílý bezdomovec bude v této logice vždy nositel nespravedlivých privilegií, ale úspěšný černý senátor obětí.
Zastavme se na chvíli i u aktuálního případu zavraždění George Floyda. Nemohu posoudit, jestli jde o rasově motivovanou vraždu. Zřejmé je, že případ byl ihned posouzen jako doklad rasismu. Některá americká média si všimla toho, že v roce 2016 byl úplně stejným způsobem usmrcen muž bílé pleti Tony Timpa. Policisté ho při podobném zákroku udusili. Byli v tomto případě obžalováni ze zabití z nedbalosti, nebyli však souzeni za vraždu a nebyli odsouzeni.
Možná to ukazuje i na trochu jiný problém a tím je brutální jednání policie vůbec. Policie dnes používá různé metody, které mají chránit její bezpečnost při zatýkání, ale tyto metody se neshodují s důstojností člověka. Proč vůbec má zatýkaný ležet na zemi, jestliže u sebe nemá žádnou zbraň? Policista obviněný z Floydovy vraždy měl údajně jednat dosti „razantně“ i v jiných případech. Při zatýkání muže obviněného z domácího násilí, vyrazil dveře do koupelny a střelil dotyčného do břicha. Za tento zásah byl vyznamenán.
•
Těmito úvahami nezlehčuji problém rasismu. Naopak. Domnívám se, že problém je závažnější a netýká se jen pravice a konzervativců. Dnešní levicoví liberálové jsou rovněž rasističtí, a to ve formě, ve které nejsou schopni svůj rasismus reflektovat, neboť ho maskují deklarovaným antirasismem. Hodí se na ně Ježíšův výrok: „Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.“ Je to mj. proto, že liberálové původní rasistické postuláty primitivně negují a uvádí do opačného extrému, čímž ovšem kopírují základní strukturu jejich myšlenek. Je to podobné jako s filmovým negativem: i na negativu vidíme lidskou tvář, nikoliv „antitvář“.
Můj osobní dojem je, že američtí liberálové se snaží řešit problém rasismu, aby nemuseli řešit problém sociální nerovnosti. Přinejmenším některým jde spíše o to, aby podstata sociálně divergující kapitalistické společnosti zůstala nedotčena. (Liberální CNN je na straně dnešních demonstrantů, protože masové demonstrace škodí Trumpovi. Účastníky někdejších protestů Occupy Wall Street však táž stanice shazovala a protesty bagatelizovala.)
Nesmírně těžkou otázkou je, jak z toho ven. Pozitivní diskriminace jako odškodnění za útlak, pranýřování rasismu, jeho stíhání atd. to všechno se zdá jako dobrý nápad. Skutečně: Co lze vymyslet k odstranění zděděné nerovnosti lepšího? Problém je, že to nefunguje. Někdejší utlačovaná menšina se stává rukojmím v politické hře někoho jiného. Je to dysfunkční a nerovnocenný vztah oběti a jejího protektora. Vzniká z toho dvojí zacházení, které rozdíl upevňuje a posiluje. Bylo by dobré se nad problémem zamyslet trochu víc.
Autor: Adam Votruba (historik, filozof, etnológ)
http://casopisargument.cz/2020/06/11/kacirske-uvahy-o-rasismu/