PROGRESIVISTI V RÍŠI ROZPRÁVOK
Cicero to bystře shrnul v jednom svém výroku: „Nevědět, co bylo před tím, než jste se narodili, znamená zůstat navždy dítětem.“ Mnohým dnešním samozvaným progresivistům se však zdá, že toto není žádná nevýhoda. Naopak, tito lidé, stejně jako adolescenti, trvají na tom, že jsou dospělí, když jim rodiče překážejí v jejich zábavě, ale pak upalují domů, kde jim ti samí rodiče zajišťují všechny základní potřeby a životní pohodlí. A takoví lidé nepřemýšlejí ani o minulosti ani o budoucnosti.
Mnoho těchto lidí zřejmě trpí tak zvaným „syndromem Petra Pana“: neschopností nebo neochotou dospět. Jejich politické myšlení je levicové. Chtějí, aby vláda převzala roli rodičů, a to i v případě, že by to znamenalo vyčerpání „kreditních karet“ země, jen když by jim to, byť jen na krátkou dobu, umožnilo žít nad poměry.
Mnoho z těchto dětí v dospělých tělech se skutečně domnívá, že lepší zdravotní péče pro všechny, včetně neomezeného počtu ilegálních imigrantů, je možná a uskutečnitelná s nízkými náklady, kdyby ji poskytovala vláda. Zdá se, že nevědí, nebo nechtějí vědět, že zdravotní služby Medicare a Medicaid, obě v současné době provozované americkou vládou, stejně jako Národní zdravotní služba (National Health Service) ve Spojeném království, jsou na pokraji finančního kolapsu.
Tyto oběti opožděného emocionálního vývoje zřejmě zaměňují dobré motivy s dobrými výsledky. Chtějí lepší zdravotní péči pro větší počet lidí za nižší cenu a fantazírují o tom, že je toho možné dosáhnout, aniž bychom upírali péči příliš starým lidem a příliš nemocným pacientům nebo péči enormně drahou. Jsou plni laskavosti a chtějí „rovnoměrnější rozdělení bohatství“ a představují si, že toho mohou dosáhnout bez toho, že by zdaňovali produktivní členy společnosti a podráželi jim nohy a zároveň odměňovali a podporovali členy společnosti, kteří jsou neproduktivní. K tomuto však došlo vždy, kdykoliv bylo experimentováno s přerozdělováním bohatství.
Tito lidé, stejně jako my všichni, chtějí být oblíbenými a milovanými a tak si představují, že pokud s ostatními zacházejí laskavě, jejich chování bude opětováno.
Tito dospělí, kteří se stále pevně drží svých snů, se domnívají, že zločinnost je důsledkem chudoby nebo jiných společenských neduhů, a dospěli k závěru, že zločinci jsou oběťmi společnosti. Kathryn Michelle Steinle byla v roce 2015 zastřelena ilegálním imigrantem Josem Inesem Garciou Zaratem. García Zarate byl drogový delikvent, který byl pětkrát deportován. Zatímco život Kathryn Steinle skončil krutou a předčasnou smrtí, Garcia Zarate byl nejen zproštěn obvinění z vraždy i zabití, ale navíc ještě vyvolal sympatie levice.
Tito dospělí, kteří zjevně nechtějí dospět, nálepkují ty, kteří s nimi nesouhlasí jako „fašisty“ nebo „nacisty“ – aniž by znali historii – a přitom přijímají jako evangelium jakákoliv pochybná prohlášení nebo činy těch, kteří souhlasí s jejich romantickými vizemi.
Tyto děti by stejně jako Petr Pan rády žily v Říši pohádek – v zemi, která ve skutečnosti neexistuje. Smyšlené postavy mají však tu výhodu, že si užívají dobrodružství s imaginárními nebezpečími. V reálném světě si lidé, kteří nikdy nedospěli, mohou chvíli užívat. Naprosto reálné problémy, které ignorují, je však dříve nebo později stejně dostihnou, stejně tak jako vyčerpaná kreditní karta. A když už bude jednou budoucnost ztracená, tak bude pozdě se probudit a situaci napravit. Toto znamená, že dospělí mezi námi, kteří uznávají zodpovědnost dospělosti a jsou na sebe ochotni tuto zodpovědnost vzít, se musí ještě víc snažit odhalit tyto levicové fantazie jako naivní a zabránit těmto snílkům napáchat ještě větší škody, než už zapříčinili.
Autor: Dr. David C. Stolinsky, lekár na penzii žijúci v USA
https://www.gatestoneinstitute.org/12732/progressives-reality
https://cs.gatestoneinstitute.org/13601/progresiviste-realny