REVOLTA PROTI PRIVILEGOVANÝM

Když se opravdu zamyslíte nad tím, proč jsou v dnešní době na vzestupu konspirační teorie, napadne vás hned krize důvěry. Konspirační teorie jsou vesměs alternativní vyprávění nebo interpretace světa kolem nás, které ne vždycky splňují moderní definici slova „teorie“. A ne vždycky jsou naopak zcela mimo mísu.

Příčiny nejrůznějších politických a ekonomických jevů vidí konspirační teorie v nějakém spiknutí mocných, kteří manipulují často velmi složitými procesy ve svůj prospěch a – a to je dost důležité – proti zájmům „nás“ ostatních. Konspirační teorie tak vystihují společenské nálady a jsou vlastně projevem lidové revolty proti privilegovaným. Tato lidová revolta nemusí být vůbec racionální, spíš se vyznačuje značným svérázem. Nedůvěra je zdrojem konspiračních teorií hned na prvním místě, a ukazuje vznikající a stále hlubší příkop mezi těmi „nahoře“ (kteří mají moc a privilegia) a těmi „dole“.

Šíření konspiračních teorií ve velkém by mělo všechny skutečné demokraty zneklidňovat natolik, aby se pustili do hledání jejich skutečných zdrojů a příčin, a řešili problém tam, kde vzniká. Bohužel ale ve veřejném prostoru je spíš populární stavět se ke konspiračním teoriím represivně. Vinu za konspirační teorie tak nesou jejich šiřitelé: buď jako agenti cizích mocností, nebo jako zoufalci, kteří si zaslouží vymýcení z veřejného prostoru a veřejné pohrdání.

To samo o sobě o něčem svědčí. Na prvním místě o zřejmě dost malé poptávce po obnovení důvěry. Arogantní okřikování a represe totiž jenom těžko k nějaké obnově důvěry povedou. Naopak, tento přístup vede jenom k tomu, že konspirační teorie a teoretici posilují svoje pozice, protože se jen prohlubuje propast odcizení v rámci společnosti, která ale stále ještě aspiruje na to nazývat se demokratickou.

Proč je to problém? Konspirační teorie se totiž dotýkají toho nejdůležitějšího v demokratické politice – souhlasu ovládaných, a tedy legitimity vlády či moci při jejím výkonu vládnutí nad ostatními. A tohle je klíčová otázka zvláště v demokracii, která na souhlasu (a participaci) ovládaných stojí.

Je zde ale ještě jeden moment, který si zaslouží naši pozornost. Konspirační teorie nejsou jenom projevem deficitu důvěry ve společnosti či projevem nerovností v rozdělení moci. V konkrétních podmínkách a případech ukazují na další problém, kterým je rostoucí potřeba kontroly.

Konspirační teorie vracejí do hry pocit kontroly a smyslu – „někdo“ ví, „co dělá“ (i když jeho nebo jejich počínání je negativní nebo zlé). V krocích toho kterého politika či vlády nacházejí „systém“ a „směr“ – například v případě zmatených opatření proti Covidu-19 jde o „zničení živnostníků“ nebo spřáhnutí se s Billem Gatesem/George Sorosem nebo Bildebergem a mimozemšťany. Často jsou konspirační teorie vlastně snahou dosadit řád do dění, které nedává smysl nebo naznačuje, že ti, kterým jsme svěřili pravomoci ke spravování věcí veřejných, často vůbec nevědí, co činí, protože hlavním jejich hybatelem je (kromě ekonomických zájmů) prostě nekompetence, ztráta smyslu pro měnící se svět, omezenost, neinformovanost, neschopnost vyhodnocení informací, nedostatek rozhledu a představ o budoucnosti apod.

Z hlediska hledání řádu a kontroly v rychle se měnícím světe kolem je popularita konspiračních teorii pochopitelná. Nikdo se nechce prostě a jednoduše smířit s tím, že vlak se řítí stále větší rychlostí někam do neznáma, zatímco v kabině strojvůdce panuje naprostý zmatek a chaos, protože kvalifikace strojvůdce je nulová. Konspirační teorie zakryje chaos řádem, směrem a cílem, který je sice zdánlivě iracionální, nesmyslný či dokonce totálně absurdní, ale slouží jako placebo na stále viditelnější stav bez kontroly. Tak či onak, represe a zákazy nejsou účinnou zbraní boje proti konspiračním teoriím dneška a návratu k demokratické politice. Ovšem z pozice moci je to zbraň nejpříhodnější. Nic nemění, a ještě (falešně) posiluje pocit nadvlády…

Autorka: Veronika Sušová-Salminen

http://casopisargument.cz/?p=32957