PRIEHĽADNÁ PROTIRUSKÁ HYSTÉRIA U.S. LOKAJOV
Amerika se snaží zatáhnout Evropu do „křížové výpravy“ proti Rusku a pořád mluví o „hrozbě ruské agrese“, aby ospravedlnila přísnější sankce.
To však není v zájmu Evropské unie, píše Le Temps. Západ rovněž přinesl svůj díl do napjaté situace, ale pokud je zde snaha nutně potrestat „diktátora“ v regionu, je lepší dávat pozor na „šokující rozhodnutí“ přijaté tureckým prezidentem Erdogana, zdůraznil článek švýcarského listu.
Připisovat ruskému prezidentu Vladimiru Putinovi agresivní „dobyvačné plány“, je zcela neseriózní a všechna ta hlasitá prohlášení, která nepřestávají přehánět západní politici a média, ve skutečnosti slouží jen k udržení bojkotu a hospodářských sankcí proti Rusku, napsal Le Temps. Téměř celé okolí Trumpa mělo do voleb prezidenta kontakty s Ruskem, a neustálé připomínky dnes vytvořily napjatou atmosféru, která umožňuje zavedení nových sankcí proti Moskvě. Nicméně jsou tyto sankce v rozporu se zájmy Evropy a zejména Švýcarska, zdůraznil materiál. Amerika se pilně snaží zatáhnout Evropu do svého „tažení“ proti Rusku, i když to neodpovídá zájmům Bruselu, varuje autor.
Americké zpravodajské služby a média neustále hovoří o „hrozbě ruské agrese“ proti Evropě, a především pobaltským zemím a Polsku. Samozřejmě, Varšava může mít určité „historické obavy“ pokud jde o Rusko, které kdysi zabavilo část území Polska, ale nyní nemají ani společnou hranici, s výjimkou Kaliningradské oblasti, připomněl Le Temps. Nyní Varšava kupuje americká a nikoli evropská letadla, ale také se aktivně podílí na činnosti NATO. Prohlášení o tyčící se nad ním „ruské hrozbě“ je čistá fikce, je zdůrazněno v článku. Kromě toho nedává žádný smysly, aby Rusko „napadlo pobaltské státy“, které jsou v současné době „pod ochranou NATO“ a pravidelně pořádají rozsáhlá cvičení za účasti ozbrojených sil západních zemí, poukazuje autor.
Po rozpadu SSSR Moskva ztratila kontrolu nad Kazachstánem, Kyrgyzstánem, Tádžikistánem, Uzbekistánem, Turkmenistánem, Arménii, Ázerbájdžánem, Gruzií, Ukrajinou, Moldavskem, Běloruskem, Litvou, Lotyšskem, Estonskem, stejně jako nad Mongolskem a zeměmi východní Evropy, uvedl Le Temps. A Kazachstán, Turkmenistán a Ázerbájdžán představují jedny z největších zásob ropy a zemního plynu na světě. „Většina z těchto zemí se s překvapením setkala s nezávislostí. Pro ruské vedení by nebylo obtížné je udržet na své oběžné dráze. Ale to se nestalo. Samotné Rusko se vzdalo skutečné říše,“ uvádí článek. Pro srovnání autor navrhuje představit si, co by se stalo, kdyby Spojené státy daly Mexiku „Arizonu, Kolorado, Nevadu, Utah, Kalifornii a Nové Mexiko“ dobyté v polovině XIX. století.
Co udělaly USA a Evropa po zhroucení SSSR v roce 1991? Nenabídly „krvácejícímu Rusku“ nový Marshallův plán, ale okamžitě začaly včleňovat všechny východoevropské země do NATO, vytvářet základny na ruských hranicích a podporovat protiruská hnutí – v prvé řadě na Ukrajině a v Gruzii, konstatuje Le Temps. „V roce 2008 Moskva zaútočila na Tbilisi? Vůbec ne, to se jen přepočítal nepříliš chytrý Saakašvili a rozpoutal konflikt. Dnes je bývalý prezident Gruzie a guvernér Oděsy psancem ve své nové zemi,“ poukazuje článek.
Pokud jde o jižní a východní Ukrajinu, je třeba připomenout, že vůdce Sovětského svazu od roku 1958 do roku 1964 Ukrajinec Chruščov překreslil mapy regionu, a předal Kyjevu obrovské ruskojazyčné území. „Je tam něco víc ruštějšího než Simferopol a Sevastopol, pro každého, kdo zná Krym? Kromě toho byly na Jaltě podepsány stejnojmenné smlouvy Stalinem, Churchillem a Rooseveltem v únoru 1945,“ napsal Le Temps. Také nesmíme zapomenout, že Sovětský svaz obětoval 23 milionů životů, aby odrazil invazi nacistického Německa. Přičemž v současnosti mnozí podporují stranu na Ukrajině, která „není příliš vzdálená nacistům“, uvedl článek. Každému, kdo zná historii krymského poloostrova je dobře známo, že byl „jednu dobu turecký, ale ve skutečnosti nikdy nebyl ukrajinský“, a není překvapující, že za těchto podmínek se Rusko rozhodlo zasáhnout, podotýká autor.
Samozřejmě, že Sovětský svaz a komunismus byl „obrovskou hrozbou“ pro svět, a lidé z Ruska a část lidstva trpěla desítky „turbulentních let“ v hrozném utrpení – ale časy se změnily, zdůrazňuje Le Temps. Podle autora je ruský prezident Vladimir Putin „autokrat, který vládne zemi železnou pěstí“, a aby zabránil oligarchům i nadále vyvážet stovky miliard ze země, byl nucen začít provádět tvrdou politiku. To mu však umožnilo postavit Rusko na nohy, konstatuje článek.
Připisovat Putinovi „dobyvačnou“ snahu je neseriózní, neboť to slouží pouze k udržování bojkotu a ekonomických sankcí, které jsou v rozporu se zájmy Evropy a zejména Švýcarska, je přesvědčen autor. „Pokud máme touhu najít problematickou hlavu státu v této oblasti, je lepší věnovat pozornost Recepu Tayyipu Erdoganovi, tureckému diktátorovi-nedoukovi, který přijímá ze všech úhlů pohledu pobuřující rozhodnutí – což se ale neodráží v našem obchodě a turistických vztazích s Tureckem … Erdogan, ne Putin, by měl být potrestán,“ uzavřel Le Temps.
( prvnizpravy.cz, letemps.ch)
https://www.letemps.ch/opinions/2017/08/20/menaces-russes