TRANSHUMANIZMUS A MYŠLIENKOVÝ ZLOČIN

Většina lidí si celkem dobře uvědomuje rychlost tempa technického pokroku naší společností, a vesměs je to naplňuje optimismem. Pokud už někdo projevuje skepsi, pak spíš z obav ze ztráty místa kvůli různým technickým průlomům jako umělá inteligence. Jen málokdo je však dostatečně obeznámen s existencí a podobou transhumanistického hnutí, jehož cíle bývají nezřídka zlehčovány jako nějaká málo pravděpodobná vědeckofantastická utopie.

Mocné technologické společnosti jako Neuralink, Facebook a DARPA v současnosti vyvíjejí rozhraní mozek-stroj /Brain Machine Interface – BMI/ (Singh). Tento typ technologie, tj. pokus o spojení lidského vědomí s počítačem, jež má umožnit komunikaci o rychlosti myšlenky, je však jen jedním z prvků širšího hnutí usilujícího o překonání přirozených limitů lidské zkušenosti (Landers). Jeden z čelných teoretiků transhumanismu Max More řekl:

„Transhumanisté člověka nevidí jako účel sám o sobě, něco dokonalého ani hodného naší loajality, ale jako další bod na cestě evoluce. Věří, že dokážeme utvářet svou vlastní přirozenost žádoucím a hodnotným způsobem. Promyšlenou a opatrnou, přesto však smělou aplikací technologie na náš druh se můžeme stát něčím, co už nebude tak úplně patřit do kategorie člověk: staneme se post-lidskými.”

Jinak řečeno se technologické elity pokoušejí vyrobit od lidského rodu zcela odlišný druh, což otevírá celou řadu problematických otázek, jimiž se ale filozofové a teologové mimo transhumanistický okruh příliš nezabývají (Dumsday). Transhumanismus je skutečnou pochodní osvícenského progresivismu: další utopickou myšlenkou, která ve společnosti napáchá mnohé škody a vyvolá konflikty.

Než však mohou technologičtí obři a transhumanističtí spiklenci uskutečnit svůj plán, je třeba nejprve náležitě „zpracovat“ masy. Nonkonformistické smýšlení se s mírumilovně zesíťovaným lidským vědomím příliš neslučuje, proto je nutné provést asimilaci do „nadřazeného světonázoru“. Přípustné budou jedině myšlenky slučitelné s koexistencí v globální neurální síti.

Výše zmínění technologičtí giganti i další už začali s osvětou mas prostřednicím tradičních orgánů k šíření „té správné“ pravdy, jako jsou mainstreamová média nebo univerzity. Už dnes tak dochází k cenzuře odlišných názorů na sociálních sítích i dalších platformách kontrolovaných těmito společnostmi. Kromě zásahu proti disidentům mezi intelektuály je však také nezbytné přesvědčit obyvatelstvo o prospěšnosti transhumanistického programu. Dokonce i webová stránka magazínu Forbes, považovaná v porovnání se svým rivalem Business Insider za konzervativní, dnes vykresluje postup k transhumanismu v jásavých barvách.

Internet v jeho stávající podobě lze považovat za jakéhosi předchůdce transhumanismu. Stejně jako se naše infrastruktura i základní ekonomické mechanismy staly zcela závislé na internetu, budou velmi pravděpodobně časem právě tak chtivě využívat rozhraní mozku a počítače nebo digitálně propojené společné vědomí. Dělení světa typu hranic mezi zeměmi budou ztrácet na významu s tím, jak se globální společenství bude postupně měnit v kolektivní vědomí. Konsolidací však logicky projde také vymáhání norem nové společnosti. Tradiční zločiny se vývojem technologií z velké části stanou překonanými, a tak se stíhání na síti soustředí hlavně na poslední zbývající opravdový zločin – ten spáchaný myšlenkou. A protože komunikace se bude odehrávat rychlostí myšlenky, podobně bleskově dopadne i pěst zákona. Hnutí, jedním z jehož hlavních cílů prý je rozšířit kapacitu lidského uvažování, tak paradoxně povede k jeho výraznému sešněrování.

Technologičtí elitáři i transhumanističtí intelektuálové velmi pravděpodobně přeceňují své schopnosti přimět obyvatelstvo k poslušnosti. Disidenti, kteří projeví dostatek prozíravosti, aby své postoje v průběhu přechodu skryli, jako první začnou vytvářet paralelní společnost a obecnější vztažné body pro ty, kdo se nebudou ochotni připojit. Na veřejné odpůrce však represe dopadne plnou tíhou. Mnozí se tak budou muset skrývat a budou pro všechny účely efektivně umlčeni. Většina utopistických programů, především těch progresivních, vychází z neochvějného předpokladu vlastní morální nadřazenosti. Toto přesvědčení o své bezchybnosti vede k puritánskému chování. Odpůrci, kteří chtějí zachovat lidstvo v jeho stávající podobě, tedy nakonec budou nuceni postavit se post-lidem násilím.

Transhumanističtí teoretici a technologické společnosti se z lidské rodové linie pokoušejí vytvořit nový živočišný druh. Ještě než dojde k masové aplikaci spojování biologického člověka a stroje, rozhoří se intelektuální kulturní válka. Nemálo lidí se postaví na odpor a bude se snažit zachovat lidstvo v jeho tradiční podobě, opíraje se při tom o pádné teologické a snad i metafyzické argumenty. Jako u většiny utopických vizí budou jejich zastánci nahlížet na odpor reakcionářů jako na existenční ohrožení své vize, což vyvolá násilný konflikt. Poklidné řešení je chimérou, bude téct krev a mnohé zanikne. Těžko odhadovat, kdo z této řeže vzejde vítězně, vítězství totiž nebývá nutně dokladem morální převahy. Jisté je, že jedna ze stran prosadí svou vizi – ať už to bude nový druh, osvobozený z okovů své přirozenosti, nebo lidstvo s jeho věčným bojem.

Autor: Michael Sisco

https://theamericansun.com/2019/07/01/emergent-transhumanism/

https://deliandiver.org/2019/11/nastup-transhumanismu-internet-technologie.html