VÍRUS VS. IDEOLÓGIA
Pandemie koronaviru mění svět kolem nás a dotkla se už každého z nás. V Česku – zavádění nových a nových opatření k zadržení šíření viru mezi obyvatelstvem. Ve Finsku zdejší vláda podnikala omezenější kroky, až nakonec rozhodla o vyhlášení stavu nouze a přípravě uzavření hranic. Odlišné přístupy podle mého názoru částečně souvisejí s odlišnou politickou kulturou, ale mají co do činění i s důvěrou ve zdravotní systém a s připraveností čelit podobným situacím.
Jednotlivé země a jejich vlády jednaly samostatně. Hlavním důvodem je skutečnost, že Evropská unie do značné míry ponechává zdravotní systém v pravomoci národních států a určuje jen obecná pravidla. Trochu nadneseně lze říct, že v rámci integračního procesu zůstalo zdraví a péče o něj (prevence, náklady) národní, nikoliv evropskou hodnotou.
V Evropské unii znovu platí hranice, ba dokonce hranice dočasně uzavřené. Prvotní reakce Bruselu, která zavírání hranic kritizovala, ukázala míru ideologického zmatení v nejvyšších místech evropské byrokracie. Hranice byly uzavřeny jako karanténní nástroj k omezení pohybu lidí, protože ti jsou nositeli a oběťmi infekční nákazy. Nemocní nebudou ošetřováni v Bruselu, ale na místě, kde se musí jednat rychle a podle situace. Bruselu se především nelíbilo, že uzavření hranic se stalo symbolem aplikované suverenity národních vlád. V “Evropě bez hranic” se zavírají hranice v manévru, který připomíná původní smysl slova sanitární kordon, a Brusel o tom nerozhoduje. K neštěstí EU pak případ Itálie ještě zdůraznil, jak “rychle” dokáže EU reagovat na podobné krize. Ne že by to bylo překvapivé: čím větší byrokracii vytvoříte, tím spíš se ocitá mimo reálný svět. Přičemž vlastní materiály Evropské unie, které se týkají přeshraničních zdravotních rizik, jasně předpokládají, že a) čelit rizikům je odpovědností každého státu a b) úkolem EU je krizovou situaci koordinovat.
Bohužel, sama Evropská unie přispěla svým dílem k tomu, že místní vlády a systémy by mohly situaci i nezvládnout – protože Brusel celé roky požadoval rozpočtovou disciplínu, která byla často v rozporu se stavem a charakteristikami ekonomik různých členských zemí EU. Jeden škrtový mustr na všechny.
Považovat současnou situaci za projev nacionalismu je podle mého názoru omyl, který pramení z úzce ideologického vidění světa. Hranice mezi členskými zeměmi se pro svobodný pohyb lidí (ne zboží, ne kapitálu) dočasně uzavřely, protože všichni sdílíme stejný problém. Jestli je něco na současné pandemii velmi patrné, tak to, že nás spojuje lidský úděl. Jsme všichni zranitelní. Protože jen blbec nechápe, že koronavirus se opravdu neptá na národnost, věk nebo barvu pleti, výši přijmu, politický režim či na hranice. Jenže zdravotní systémy čelí virové nákaze, přeplněným jipkám a nedostatku lůžek na místě, mají místní problémy, limity a omezený objem. Hranice tak pomohly jenom v tom, že se aspoň částečně omezilo další šíření nákazy s ohledem na národní zdravotní systémy. Nikdo rozumný nemůže tvrdit, že se virus tímto způsobem zastaví per se. Už jen proto, že hranice byly zavřeny, když už se nákaza šířila v jejich rámci.
Pandemie koronaviru ukazuje na jedno. Ideologické myšlení a vzorečky v případě krizové situace přestávají platit k velké nervozitě jejich ideologických strážců. Na to, že „věci“ budou po koronaviru „jinak“, se musíme připravit.
Autorka: Veronika Sušová-Salminen
http://casopisargument.cz/2020/03/18/maji-hranice-uzavrene-kvuli-koronaviru-neco-spolecneho-s-nacionalismem/