ROZDEĽUJ A PANUJ/VČERA I DNES
O důmyslné strategii, jak se udržet u moci, píše již Aristotelés. Autor moderního vymývání mozků Edward Bernays zase představil principy skupinové psychologie, s jejíž pomocí je možné ovládat masy, aniž by si to uvědomovaly.
Z historie
Aristotelova dvě významná díla, Politika a Etika Nikomachova, patří mezi klíčové knihy západní filozofie. V knize Politika diskutuje Aristotelés o různých metodách, které používají despotické vlády k tomu, aby se udržely u moci.
Klíčovým předpokladem udržení moci je zlomit ducha a charakter občanů. Druhým důležitým cílem je zasít vzájemnou nedůvěru. Aristotelés doslova píše, že „tyran využije všech metod, aby se lidé odcizili jeden druhému”, a je si velice dobře vědom toho, že „každý, kdo jedná nezávisle, ohrožuje jeho nadřazenost”. U stolu dává despota „přednost cizincům před vlastními občany, které považuje za nepřátele”. Důležitou součástí metod na ovládnutí společnosti je podle Aristotela také neustálé strašení válkami.
Jak ovládat masy
Otec moderního „public relations” Edward Bernays se narodil v USA na konci 19. století a pomohl americké vládě přesvědčit občany k účasti na první světové válce. Je autorem knih „Propaganda” a „Crystallizing Public Opinion”. Popisuje v nich, jak důležité je pochopit principy skupinové psychologie, s jejíž pomocí je možné ovládat „masy”:
„Dav” není nutně skupina lidí, kteří jsou na jednom místě, ale spíše „stav mysli”, kdy lidé myslí a jednají stejně. Obětovali vlastní svobody výměnou za to, že jsou součástí skupiny. Fakt, že obětovali svobodu, vede členy skupiny k odmítání jakékoli snahy změnit své myšlení. To, co bylo tak pracně vybudováno, nemůže být lehce zničeno.
Kritické mysli vstup zakázán
Členové jedné skupiny odmítají i upřímné snahy porozumět požadavkům té druhé, možná proto, že se oprávněně domnívají, že kritická mysl má destruktivní účinky na skupinové myšlení. To mohl být důvod, proč Římané věřili, že se křesťané modlí k hlavě osla, nebo že tisíce katolíků během reformace viděly pouze domnělý fakt, že se mnich Luther chce oženit. Hlavním uspokojením, které jedinci přináší příslušnost ke skupině, je posílení vlastní důležitosti.
Skupinové myšlení není v žádném případě limitováno pouze na „nevzdělané” masy. Jako „dav” se může chovat a myslet jakákoli skupina lidí.
Ať žije jednota
Názor jednotlivce je posílen názorem skupiny, která své argumenty povyšuje na nezpochybnitelné pravdy. Největší předností skupiny je její jednotnost. Fyzická nebo názorová osamocenost představuje pro každé „stádní zvíře”, kterým člověk je, extrémně stresující zkušenost. Příslušnost ke skupině dodává jednotlivci pocit bezpečí a nutí ho identifikovat se s jejími názory.
Každá skupina považuje své standardy za konečné a nesporné a má tendenci odmítat všechny protichůdné nebo odlišné normy jako neobhajitelné. Protože lidé nejsou schopni vyřešit své názorové spory v racionální diskuzi, mají tendenci uchylovat se ke stále destruktivnějším způsobům, jakými chtějí porazit občany ze skupiny, kterou vnímají jako hrozbu.
Sám sobě cenzorem
Průměrný člověk je nejlepším cenzorem na zemi. Jeho vlastní mysl je největší bariérou mezi ním a fakty. Jeho vlastní absolutismus je překážkou pro to, aby viděl věci jinak než ve světle skupinového myšlení.
Rozdělení společnosti podle rasy, náboženství nebo politických preferencí vytváří skupiny, které jsou náchylné ke konfliktu. Pokud je jich ve společnosti více, oslabují celou populaci stále nepřátelštější konflikty, které také odvracejí pozornost od činů v pozadí, od „neviditelné vlády, jež řídí osudy milionů”.
Evolučně nová situace
Není nic špatného odvozovat pocit sounáležitosti od společných znaků, které člověk sdílí s ostatními, ale je chybné zakládat osobní identitu člověka především na příslušnosti k určité skupině. Schopnost uvědomovat si sebe sama jako jednotlivce, odděleného od jakékoli skupiny nebo kmene, je z hlediska evoluční historie poměrně novým fenoménem. Jedná se o zásadní zlom, protože existence společnosti založené na individuálních právech a osobních svobodách závisí na jedincích, kteří sami se sebou a ostatními jednají jako s jednotlivci.
Tak to viděl Edward Bernays, který učil vlády a firmy ovládat masy s využitím skupinové psychologie.
Nebezpečí pro svobodu
Tendence lidí identifikovat se s nějakou názorovou skupinou je nejen nebezpečím pro svobodu a stabilitu společnosti, ale návratem k „primitivnějšímu” stavu mysli. Samotný zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud k tomu říká:
„Každý jedinec je členem mnoha skupin a vybudoval si vlastní ideální ego podle různých vzorů. Podílí se na skupinovém myšlení podle své rasy, třídy, národnosti nebo náboženství, ale může se z jejich sevření vymanit, aby získal část své nezávislosti a originality.”
Post scriptum
Pozn. autora: Edward Bernays naučil ženy kouřit cigarety a jeho myšlenky stály za spojením vědecké komunity a farmaceutického průmyslu, jehož výsledkem je obludný konflikt zájmů. Následky nesou lidé dodnes.
Rozdělení společnosti mistrně využil čínský vůdce Mao Ce-tung, který proti sobě postavil dvě velké skupiny občanů. První skupina nesla název Pět černých kategorií, ta druhá Pět rudých kategorií. Charakter každého občana byl určen tím, do jaké skupiny patřil. Navíc se velkému vůdci podařilo poštvat děti proti vlastním rodičům.
Prostě již od dob Aristotela osvědčená strategie.
Autor: G.Sitař
https://www.syrzdarma.cz/clanek/rozdel-a-panuj-byla-a-je-vynikajici-strategie