DEMAGOGICKÉ TÁRANINY O EXTRÉMIZME
Je obrana západních civilizačních norem extremismem?
Média hlavního proudu se zjevně domnívají, že ano, protože v takovém duchu popisují některé události posledních dní. Přitom jejich ideologie zná jen destrukci a omezování svobod jednotlivce. Řešení? Stačí pokorný návrat k základům západní civilizace.
George Santayana se narodil v polovině 19. století a byl filosofem a spisovatelem. Proslavil se výrokem, že ten, kdo si nepamatuje minulost, je odsouzen k tomu, aby si ji zopakoval.
Opravdu extremismus?
CNN píše, že americké ministerstvo zahraničí přesměrovalo miliony dolarů, které byly původně určeny na ochranu lidských práv, na podporu extrémně pravicových kauz. Patří mezi ně například obrana „západních civilizačních norem” nebo dokumentace „úpadku” Evropy v souvislosti s masovou imigrací.
Financial Times: „Brusel varuje země, aby se vypořádaly s energetickou krizí, nebo uvidí, jak se k moci dostává extrémní pravice.”
Pokud občané nechtějí v zimě mrznout, je podle médií hlavního proudu jejich jedinou možností stát se extrémisty. Obrana západních civilizačních norem představuje nebezpečné postoje. A neochota mlčky přihlížet, jak se civilizovaná města mění vlivem imigrace v džungli, je v současné společnosti ohrožením jakési „demokracie”.
Šest principů tradičního světa
Americký historik Russell Kirk obdržel druhé nejvyšší civilní vyznamenání od Ronalda Reagana a ve své nejslavnější knize definoval šest zásad konzervativního pohledu na svět:
Víra v přirozený řád věcí
Koncept přirozeného práva je principem univerzální spravedlnosti, která je nezávislá na lidmi vydávaných zákonech.
Úcta k mystériu lidské existence a rozmanitosti člověka
Každá lidská bytost je jedinečná. Takové chápání je naprostým opakem snahy o uniformitu všech a všeho, kterou propagují rovnostářská hnutí.
Pořádek a řád
Civilizovaná společnost vyžaduje řád a hierarchii. Rovnost před zákony je jedinou rovností, kterou uznává konzervativní hnutí. Rovnost ve výsledku znamená pouze to, že někdo musí rozhodovat, komu přidá a komu ubere. Tím vznikají nekontrolovaná úřednická centra zkorumpované moci.
Soukromý majetek a svoboda jsou neoddělitelné
Svoboda a nedotknutelný soukromý majetek jsou spolu hluboce svázány a jedno nemůže existovat bez druhého. Přerozdělování s cílem srovnat výsledky není ekonomický pokrok.
Víra ve zvyky a tradice
Tradice není uctívání popela, ale udržování ohně. Je to úcta ke generacím minulým a jejich staletími prověřeným způsobům fungování společnosti. Tradice je zásobárnou osvědčených řešení věčných lidských problémů a poznání, že čím déle se nějaký zvyk uchoval, tím je pravděpodobnější, že bude dobře sloužit při překonávání problémů těch, kteří jej zdědili. Konzervativní pohled na svět má hlubokou nedůvěru v sociální inženýrství podle abstraktních ideálů, které vymyslel za několik večerů revoluční výbor.
Postupné inovace
Společnost se musí vyvíjet, neboť změna je motorem pokroku, ale největší předností státníka je obezřetnost. K nedostatkům společenského uspořádání je nutné přistupovat se stejnými obavami, s jakými bychom ošetřovali zranění otce. Není možné je ignorovat, ale rozhodně to nepředstavuje důvod pro experimentování a realizaci náhlých nápadů.
Otec konzervatismu
Přirovnání ke zranění otce pochází od zakladatele konzervatismu Edmunda Burkeho, podle kterého využívají lidské bytosti akumulovanou zkušenost všech předchozích generací, z nichž pouze malá část je formálně zachycena v psané podobě. Podstatně větší část se přenáší jako zvyky, instinkt nebo předsudky.
Předsudky nejsou pověrami, i když se v ně mohou někdy zvrtnout. Je to předběžné rozhodnutí v situaci, kdy jedinec nemá k dispozici dost času nebo informací a kdy využívá historickou intuici předanou mu předcházejícími generacemi.
Proces vylepšování není nic jednoduchého. Svobodné společnosti, říká Edmund Burke, musí skloubit principy konzervatismu s požadavky na korekce nedostatků stávajícího řádu. To klade obrovské nároky na politiky. Rozvážnost je „božím přikázáním tohoto prostého světa”. Tradice jsou pouto, které spojuje generace minulé s generacemi budoucími a ta současná na sobě nese břímě jejich uvážlivé ochrany.
Spontánní hierarchie
Kritikům konzervatismu se nejvíce nelíbí trvání na nějaké hierarchii, bez níž není možný řád. Zásadní však je, že politický a společenský řád nelze svévolně vnucovat shora, ale je třeba mu umožnit, aby organicky vznikl jako reakce na struktury a zákonitosti reálného světa.
Pokusy o odstranění hierarchie jsou ve skutečnosti pokusy o zrušení řádu, na němž závisí jakákoli společnost. Žádný program sociálního inženýrství nemůže eliminovat základní fakta lidské psychologie nebo zabránit tomu, aby radikálně nerovnoměrné rozdělení lidských schopností vedlo ke vzniku nějaké hierarchie.
Navíc, jak může potvrdit každý, kdo zažil socialismus, každá revoluce s sebou přináší novou aristokracii. Rozpad jedné hierarchie jednoduše znamená, že přijde jiná, ještě svévolnější, která je nebezpečnější a nedá se jí jednoduše zbavit, protože je maskována iluzí rovnosti.
Hierarchie zkázy
Poté, co progresivní síly odhodily a zesměšnily všechny tradiční hodnoty ve jménu flexibilní definice reality, zjišťují, že neví, jak vlastně žít. Jejich programy zdecimovaly rodinu, zrušily pohlaví a nutí lidi, aby popírali biologickou realitu. Tradiční hodnoty, které se ve společnosti formovaly po staletí, nahradila totální prázdnota.
Jejich hodnotou je „žij, jak chceš, a dělej si, co chceš” a jediným řešením problémů jsou antidepresiva. Jejich ideologie zná jen destrukci, v jejíž následné prázdnotě je jedinec odsouzen k tomu, aby si sám definoval životní vizi. Progresivní flexibilní motto „dělej si, co chceš” je velký problém, protože málokdo si dokáže vytvořit na první pokus jen tak bez zkušeností životaschopnou vizi.
https://www.syrzdarma.cz/clanek/tradice-je-pouto-mezi-generacemi-minulymi-a-budoucimi