FANATICKÁ POSADNUTOSŤ PROGRESOM
Filozof a spisovateľ Alain de Benoist vo svojej najnovšej knihe Proti liberalizmu/Spoločnosť nie je trh venuje pozornosť, okrem iného, aj problematike identity, pokroku, rastu a liberalizmu ako antropologickému omylu.
V kapitole o komunitarismu se autor zabývá významem identity. Jak se identifikuji a s odkazem k čemu? Vychází z poměrně dobře známého dělení Martina Bubera na Blutverwandtschaft a Wahlverwandtschaft, tj. vazby etnické a ty vytvořené vědomou volbou. Podle tohoto vzorce rozlišuje dva základní druhy identity: ta první je vrozená, vtištěná do mé DNA. Říká, že jsem příslušníkem druhu Homo sapiens, muž nebo žena, černý nebo bílý a tak dále. Druhá pak je identita zvolená: koho si zvolím jako svého partnera, kde budu žít a tak dále. Ne vždy je toto dělení jasně vymezené a člověk tak například svou národní příslušnost může změnit.
Benoist poznamenává, že liberalismus se snaží přenést těžiště od Blutverwandtschaft k Wahlverwandtschaft. Extrémnější liberálové by chtěli učinit otázku osobní volby také třeba z genderové příslušnosti. Všechna křížová tažení liberalismu lze proto chápat jako pohyb ve směru posílení osobní volby a co největšího oslabení zděděných a biologických identit. Čím výrazněji jsou jednotlivci rozděleni podle své příslušnosti do malých skupinek, zejména těch elektivních, tím nižší je také míra sociální soudržnosti. Předsudek a tradice je možno chápat jako iracionální překážky na cestě hospodářského pokroku. Správný liberál tak nemůže prokázat úctu, vztyčit pomník ani uctít památku někoho, kdo prokazatelně nepřispěl k „lidskému pokroku“.
Tzv. „boj proti předsudkům“ je velice silným reflexem liberální ideologie, neboť předsudek, čili „upřednostnění svých přátel“ vyžaduje žebříček hodnot odlišných od nákupu a prodeje na trhu. Jakkoli je přece jen takřka nemožné znemožnit lidem stýkat se s těmi, jejichž společnost se jim zamlouvá, každý náznak spojení na základě neindividuální skupinové identity jde přímo proti liberálnímu imperativu přednostního významu individuálních lidských práv, jelikož preference a předsudek neodmyslitelně značí vyloučení a uzavírání. Hlavním cílem tažení liberálů je tudíž desegregace. Každý člověk-jednotlivec je podle liberálů vybaven právy, jež sociální skupinu předcházejí a jsou na ní nezávislá. Tato práva jsou přirozená, vrozená a nemají vůbec nic do činění s morálními kvalitami, osobností nebo činy. Benoist píše, že univerzálně uplatnitelná lidská práva mohou odkazovat na podobně abstraktní ideu univerzální spravedlnosti (příklad této teorie abstraktní „platonické“ spravedlnosti můžeme najít třeba v díle Johna Rawlse A Theory of Justice). Liberalismus je ze své podstaty protidemokratický i protispolečenský. Liberalismus nezná – Benoist zde cituje Roberta Nozicka – žádnou věc hodnou oběti vlastního života.
Benoist coby cíle pro liberalismus žádoucí samy o sobě jmenuje pokrok a růst. Kritika takzvané „ideologie pokroku“, pojmu užitého v minulosti Juliem Evolou a nověji třeba ruským novopravicovým intelektuálem Alexandrem Duginem – který dokonce mluví o „klamu“ pokroku – není ničím novým. Už od raných stádií osvícenství byl pokrok považován za cosi dobrého samo o sobě. Zastánci i kritici „pokroku“ však chtě nechtě upadají do plytké a prázdné rétoriky, když o něm píší jako o nějaké platonické abstrakci a nezasadí jej do kontextu vymezením toho, k čemu dané pojetí pokroku směřuje a cílí. Slovo ve své svém latinském kořeni i německé podobě (Fortschritt) jasně označuje pohyb kupředu. Jak může někdo vystupovat pro nebo proti představě pohybu kupředu, aniž by nejprve nevymezil, k jakému cíli tento pohyb směřuje? Pokrok tudíž musí být zasazen do kontextu, aby jako pojem vůbec dával smysl. Je vítaný tehdy, když žák dělá pokroky při učení cizího jazyka, ale pokud se pacient dozví o progresu zhoubného nádoru ve svém těle, jásat nejspíš nebude. Totéž lze pak říci i o růstu. Stavět se proti růstu jako takovému by bylo absurdní. Musíme tedy jasně odpovědět na otázky: „růst čeho?“ a také „růst až kam?“
Autor zdůrazňuje, že mu v jeho rozboru liberalismu i jeho rozhodném odmítnutí nejde „o platnost té či oné teze liberální ekonomické argumentace (l’argumentation économique libéral), zhodnocení komparativních pozitiv volného trhu a protekcionismu, úrokových sazeb nebo rovné daně, případně nutnosti osekat veřejné výdaje… jedná o dílo politické filozofie, jehož cílem je dobrat se podstaty, jádra liberální ideologie…“ . Benoist opakuje slova teologa a kritika modernity Johna Milbanka, který liberalismus označil za „antropologický omyl“.
Co je výsledkem veškeré efektivity a pokroku? Jaký je smysl hospodářských úspěchů a k čemu pokrok a růst směřují? Přiznáme-li liberalismu schopnost osvobodit jednotlivce a vyzvednout jeho ambice, o jakých ambicích můžeme ve společnosti připouštějící výhradně hodnoty trhu mluvit? Jednotlivci nezbývá než hrát pouze a jen na hřišti „nalajnovaném“ trhem. Vracíme se tak ke staré Nietzscheho otázce: „Ptám se, ne ‚svoboda od čeho‘, ale ‚svoboda k čemu‘?“ Benoist všechny odpůrce liberalismu nabádá, že „obnova sdíleného a obecného blaha je programový bod, jež mohou všichni dnešní antiliberálové bez obtíží přijmout“
Kniha Contre le Libéralisme přichází ve správnou chvíli. Liberální politiku ovládla fanatická posedlost pokrokem, který ale není svými vyznavači nijak vymezen, oddanost růstu bez limitů, považovanému za axiomaticky prospěšný a lidským právům, které ale nejsou těmi, kdo se jich dožadují, vysvětlena – nejasné zůstávají dokonce i jejich základy. Kniha je ostrým ohrazením se inteligentního kritického hlasu, jež by se dalo shrnout následující výzvou: „Jestliže hlásáte práva, pokrok, růst a spravedlnost, o kterých že to právech, jakém pokroku a čí spravedlnosti to přesně mluvíte – a proč je potřebujeme?“
Autor: Michael Walker
https://www.counter-currents.com/2019/11/alain-de-benoists-against-liberalism/
https://deliandiver.org/2019/12/nova-kniha-alaina-de-benoist-contre-le-liberalisme-cast-druha.html#more-128757