SATIRA O VAKCINAČNEJ TYRANII

Satirická jednoaktovka, ktorá varuje pred perspektívami, ku ktorým by mohlo viesť byrokratické zneužitie pandémie mimo zdravotnú oblasť. P.S. Ide o politickú satiru!!!


Za habsburské monarchie a v časech „reálného socialismu“ byla satira lékem na přežití v neradostných časech. Poměry byly sice tristní, ale na konci tunelu bylo vidět světlo a lidé zůstávali vcelku tím, čím byli vždy. Za německého protektorátu nebylo nikomu ani trochu do smíchu. No a v posledních desetiletích demokracie a svobody satira opět živoří. Úsměv zase mrzne na rtech a světla na konci tunelu jaksi nevidět. A tak zde, prosím, alespoň malý a nedokonalý pokus o prolomení hradeb.

Čtvercová místnost s bílými stěnami a velikým oknem. Nábytek a veškeré příslušenství je také bílé, leč spíše v barvě mírně žluklého másla. Uprostřed místnosti psací stůl, za kterým sedí z jedné strany starší vousatý pán rovněž celý v bílém. A naproti něj, u téhož stolu, muž ve středním věku, usměvavý, červenolící ve vycházkovém oděvu všedního typu. V rohu místnosti stojí ještě jeden stůl, u kterého sedí mladá žena, plavovláska. Oba muži spolu vedou rozhovor tohoto druhu:

Muž v bílém: Takže vy byste si, pane (na jméně zde nezáleží), přál očkovat postupně všemi šesti dávkami vakcíny Zdravá mysl. Je to tak?

Muž ve všedním: Ano, pane doktore, to je mé přání.

Muž v bílém: A důvod?

Muž ve všedním: To je přece samozřejmé, pane doktore. Přál bych si být připuštěn k volbám. A jak víte, bez opinion-pasu od letošního roku nikdo k volbám nesmí.

Muž v bílém: To je pravda. Ale vy si to opravdu chcete nechat píchnout? Nechcete, abych to píchnul tady do květináče a vám jenom vystavil potvrzení, že jste přijal všechny dávky Zdravé mysli?

Muž ve všedním: Ne ne, pane doktore. To by nebylo poctivé, vláda přikázala, že každý, kdo chce jít k volbám, musí absolvovat očkování Zdravou myslí. Jinak hrozí, že bude volit špatnou stranu, která naši zemi zavede na Východ a bude chtít, abychom opustili své věrné spojence, na které vždy bylo spolehnutí. Na okamžik se zamyslí a pak se zeptá: A proč byste to píchal do květináče, pane doktore? To nemůžete prostě ty nevyužité vakcíny vrátit distributorovi?

Muž v bílém: Ale jděte, človíčku. Ty vakcíny jsou byznys. My, tedy jen někteří doktoři, jsme už dávno navrhovali, že by stačilo, kdyby vlády zveřejnily bankovní konta farmaceutických firem a vyhlásily povinnost každého občana poslat na ta konta dejme tomu padesát nebo sto eur. Tak by se mohli nechat očkovat jenom ti lidé, kteří by se očkovat skutečně chtěli v zájmu ochrany svého zdraví. Jako se dobrovolně očkovali například proti chřipce. Takže, pane (na jméně nezáleží), my někam ty vakcíny píchnout prostě musíme. Víte, jaké jsou v tom celém prachy?

Plavovláska: Ale do květináče, pane doktore, ne. Víte, že po každém vpíchnutí zvadnou všechny kytky do deseti minut. Co kdybychom to začali píchat tady do matrace?

Muž v bílém: Vy sama jste pěkné kvítko, Marcelko. Pak se otočí opět k muži ve všedním obleku: Dobře, to byl jenom takový návrh. Ale řekněte, vy si myslíte, že vy sám očkování Zdravou myslí potřebujete? Jak vás tak poslouchám, tak bych řekl, že vy už zdravou mysl máte od narození. Co děláte nejraději?

Muž ve všedním: Sleduji zpravodajství v televizi.

Muž v bílém: No, vždyť to říkám. Poslechněte, kdybyste se přihlásil k testu na ministerstvu zdravého myšlení, tak sázím sto k nule, že vám tam vystaví certifikát zdravé mysli, ani nemrknou okem. A ušetříte si šest vakcín, každou co čtrnáct dní.

Muž ve všedním: Ale, pane doktore, já mám už kompletní sadu od té koronavirové pandemie. Všech sto dvaatřicet vakcín. Na každou ze čtyřiceti mutací koronaviru mám dvě dávky a taky jsem očkovaný úplně na všechno ostatní, co přikazuje šestá novela pandemického zákona v paragrafu 56, odstavec šest, písmeno d. Jsem majitelem zlatého health-pasu a teď mi chybí už jenom ten opinion-pas a budu stoprocentním občanem, jaký smí úplně všude a může dělat úplně všechno. Proočkoval jsem se k plné svobodě a demokracii. Ať žije farmaceutický průmysl a se Spojenými státy na věčné časy a nikdy jinak! Na ta slova muž ve všedním vstal a oči mu ještě dobrých třicet vteřin planuly svatým nadšením.

Muž v bílém: Klidně a věcně: Ukažte, člověče. Natáhne ruku přes stůl. Muž na druhé straně mu vloží do ruky svůj zlatý health-pas. Muž v bílém do něj chvíli hledí a nevychází z údivu. Opravdu. Vždyť vy máte už i vakcínu proti nadměrnému pocení.

Muž ve všedním: Radostně. Ano, to mám. Díky tomu očkování smím do kina a do divadla. Mám jistotu, že nebudu obtěžovat okolí pachem svého potu. Ale, doktore, podívejte se na to. Já mám dokonce i vakcínu proti vyrážce a plísni na nohou. Takto smím dokonce na koupaliště, do sauny, do vířivky a na masážní stůl. Dokud jsem nebyl očkovaný, tak jsem se směl koupat jenom v řece, a to ještě k tomu v neoprenovém obleku.

Muž v bílém: Svatá pravda. A řekněte mi, cítíte se úplně zdráv?

Muž ve všedním: Ano, pane doktore.

Muž v bílém: Nemíváte někdy záchvaty?

Muž ve všedním: Nemívám, pane doktore. Jsem dokonale spokojený člověk. Žiji v demokratické společnosti, cítím se svobodný a díky členství v NATO i úplně v bezpečí. Přál bych si americkou vojenskou základnu na českém území. Migrantů se nebojím, každý druhý rok si mohu vybrat pohlaví, ke kterému se budu hlásit a když potkám na ulici člověka tmavé barvy pleti, ustoupím stranou, hluboce se ukloním a poprosím za odpuštění za britskou, belgickou a francouzskou koloniální nadvládu. Když naše země konečně přijala euro a moje úspory se tak smrskly na polovic jejich reálné hodnoty, zatímco ceny vyskočily na dvojnásobek, tak jsem si řekl: „Co vláda činí, dobře činí.“

Muž v bílém: Kdo podle vás představuje větší zlo. Rusko nebo Spojené státy americké?

Muž ve všedním: Samozřejmě, že Rusko. Rusko pořád útočí na Spojené státy, obkličuje je ze všech stran, chystá se vybudovat vojenské základny v Mexiku, ve Venezuele a v Hondurasu. Uvaluje na Spojené státy sankce, pořád vyhrožuje. Spojené státy chtějí mír, svobodu a demokracii na celém světě. To dá přece rozum, že?

Muž v bílém: Narovnal se na židli a utřel si pot z čela. Vy vakcínu Zdravá mysl opravdu nepotřebujete, pane. Nechcete si to ještě rozmyslet? Vždyť vy už zdravější mysl ani mít nemůžete. Vy máte tu úplně nejzdravější mysl, jaká se kdy urodila pod Sluncem.

Muž ve všedním:
Skutečně, pane doktore? A s dojetím v hlase i v očích: To si snad ani nezasloužím. Tolik chvály.

Muž v bílém: Jenom nebuďte skromný.

***

Na ta slova přistoupila sestřička, plavovláska, k muži ve všedním oděvu, natřela mu paži dezinfekčním roztokem kousíček pod ramenem a vstříkla mu první dávku Zdravé mysli. „Za čtrnáct dní si přijďte pro další. Do voleb jich šest stihnete hravě.“ Muž ve všedním oděvu se uklonil, poděkoval a vyšel z ordinace. Muž v bílém vstal od stolu a šel k oknu. Otevřel je úplně dokořán a vyklonil se ven. Chvíli zhluboka dýchal. Pak se vrátil ke stolu, opřel si hlavu do dlaní a pravil: „Marcelko, všimla jste si, kolik lidí přichází sem k nám pro vakcínu Zdravá mysl, aniž ji už ve skutečnosti potřebují. Kdybychom neměli za úkol proočkovat úplně celou populaci, a to, prosím, šestkrát, tak to můžeme vylévat před střediskem do trávy po litrech.“

A sestřička na to: „To by vás, pane doktore, propustili. Víte, jaký to je už celá léta byznys? Kolik stovek miliard dolarů a eur se tím už vydělalo? A vy byste to vyléval na trávník. Vždyť by tam sto let tráva nerostla.“ Lékař si pod stolem natáhl nohy a obě ruce položil dlaněmi na stůl. „Já vím, Marcelko. Ono se to očkování před lety, když byl ten covid, náramně osvědčilo. Farmaceutické firmy si namastily kapsy, až jim z nich začaly dolary samy vylétávat ven, nějaký ten miliardový chlup pustily při sponzoringu politickým stranám, médiím a neziskovkám, a ty pak rozhodly, že není nad zdraví obyvatelstva. A už to začalo. Každý člověk musí být stoprocentně zdravotně nezávadný a mít na to potvrzení, aby se mohl pohybovat ve společnosti. Tehdy si lidi stěžovali, že s covidem nesmí ke kadeřníkovi a do hospody, ale když mají tyfus, choleru, úbytě, lepru, aids a žloutenku dohromady, vše v jednom, tak mohou úplně všude.

A toho se vlády chytly. Covid pasy nahradily health-pasy, ve kterých je už úplně všechno o každém přírůstku, pardon chci říci občanu. Výška i šířka, jestli ho bolí hlava nebo žaludek, jestli má platfus nebo akné, kdy mu začaly vypadávat vlasy, kdy jí skončila menstruace, jestli koulí očima, v jakém stavu má chrup, zda dobře vidí a slyší. Kdo trpí závratěmi, nesmí na hory, kdo neumí plavat, toho nepustí na mořskou pláž, kdo má slabý žaludek, nesmí do letadla, ani do městské hromadné dopravy. Kdo má potíže se sluchem, toho nepustí na koncert vážné hudby. (Na kravál moderní hudby dostane zdravotní výjimku.) Kdo se šklebí, nesmí se účastnit mezinárodních konferencí. U koho se v dětství projevovaly sklony k vandalství, ten má zakázány návštěvy galerií. Kdo se jako dítě počůrával, nesmí kandidovat do Poslanecké sněmovny. (Do Senátu ano, tam se s tím počítá.) Kdo trpí chorobnou žravostí, ten nesmí na rauty a kdo má příliš vytříbený vkus, toho nepustí vůbec nikam.

Všude, kam člověk vstoupí, musí se prokázat health-pasem. No a teď přišli s těmi opinion-pasy. A když k nám začali proudit ve velkém migranti, ukázalo se, jak bylo prozíravé naučit všechny ženy chodit v rouškách. Kdo si na něco zvykne, ten to už nezkoumá. Marcelko, běžte se podívat, prosím, jestli Elon Musk už nezlevnil ty letenky na Mars. Prý stále hledají osadníky pro novou kolonii. Tam prý health-pasy ani opinion-pasy netřeba. Tam platfus ani vyrážka nevadí, v tom mrazu se tam ani nikdo nepotí, pláže na Marsu nejsou a volby se nekonají. Tudy asi opravdu vede cesta.“

Autor: Ivo Šebestík

http://casopisargument.cz/?p=36341