IKONA ŽURNALISTIKY – REŤAZOVÁ LOŽ
Pokud médium, které je považované za důvěryhodné, otiskne jakoukoli zprávu, jsou všechna ostatní média z nějakého důvodu zbavena odpovědnosti ověřit její kvalitu nebo to, zda alespoň zdánlivě objektivně popisuje skutečnost.
Ikonický deník Washington Post oznámil, že propouští třetinu zaměstnanců. Důvodem byly pokračují finanční ztráty, které již majitel, miliardář Jeff Bezos, odmítal nést. WaPo trvale klesal počet předplatitelů a své věrné čtenáře odradil před prezidentskými volbami v roce 2024 tím, že na nátlak majitele nepodpořil demokratickou kandidátku Kamalu Harris.
Radost versus smutek
Značná část konzervativních Američanů přijala propouštění ve WaPo se zadostiučiněním. Na opačné straně názorového spektra se objevily desítky článků, pro jejichž autory je úpadek „ikony žurnalistiky” WaPo národní tragédií.
Za všechny novinářka z Wall Street Journal: „Občas mám obavy, že se pouze málo lidí zajímá o novinařinu. Ale bez ní jsme mrtví. Jednoho dne se něco špatného stane a lidé budou nejvíce potřebovat spolehlivé informace. To je žurnalistika, šířit informace.”
Následně se na sociálních sítích se objevil dlouhý seznam dezinformací a lží, které WaPo v posledních letech šířil. Jsou jich vyšší desítky, zjevných lží, ne informací vytržených z kontextu. WaPo nejenže nešířil spolehlivé informace, ale stal se megafonem liberální propagandy. Příklad? Během pandemie se na nic neptal, ale každé prohlášení nazval bez váhání vědou, o níž se nediskutuje.
Propaganda
To je jedním z důvodů, proč WaPo ztrácel čtenáře. Stejně jako další média nepřináší informace, ale propagandistické texty, jejichž jediným úkolem je obhajovat program Demokratické strany.
Příkladem informace médií hlavního proudu bez jakéhokoli kontextu je zpráva o postupu agentů ICE při deportacích ilegálních imigrantů. Zpráva se objevila i v českém tisku v desítkách variant. Titulek zněl například takto: „Trump opět posunul hranice. Nová pravomoc agentů ICE děsí veřejnost.”
Článek se odvolává na americká média, podle kterých dostali imigrační agenti ICE instrukci, že při zatýkání ilegálních imigrantů mohou vstupovat do soukromých obydlí bez soudního příkazu. Podle všech právních odborníků, které média zmiňují, se jedná o porušení článku 4 americké Ústavy.
Alternativní pohled
Co uvádějí média, jejichž cílem není propagovat program Demokratické strany?
V článku 4 americké Ústavy se píše, že narušovat osobní soukromí lze pouze na základě konkrétního soudního povolení, které je založeno na existenci pravděpodobného důvodu k takovému narušení.
V roce 1925 rozhodl Nejvyšší soud, že mohou existovat výjimky z ústavního zákazu narušovat soukromí. Jedná se například o lodě nebo automobily, které je možné prohledat bez povolení, pokud existuje důvod se domnívat, že převážejí pašované zboží. Nutnost prokázat se konkrétním soudním příkazem vyhodnotil soud jako nepraktickou.
Často citovaným precedentem je rozsudek z roku 1980, ve kterém soud uvedl, že policie nemůže vstupovat do obydlí bez povolení, i když se domnívá, že se v něm nachází osoba podezřelá ze spáchání trestného činu. Ale i v tomto případě soud uznal, že existují výjimky v případě „naléhavých situací”, což je technický termín, jehož význam soud upřesňoval v řadě následujících případů.
Například v roce 1987 se soud zabýval právem vstupu probačního úředníka do obydlí osoby, na kterou probační úředník dohlíží. Soud dospěl k závěru, že se jedná o situaci, kdy je možné vstoupit do soukromého obydlí i bez soudního povolení.
Deportace
Dvakrát se soudy zabývaly čtvrtým dodatkem Ústavy v souvislosti s deportacemi ilegálních imigrantů. V jednomu rozsudku se píše, že ochrana soukromí v kontextu trestního stíhání amerického občana není stejná jako v případě deportačních řízení. Protože imigrační agent může zadržet až několik ilegálních imigrantů za den, není možné předpokládat, že bude připravovat pro každé zatčení detailní žádost.
Agentura ICE, která má na starosti deportace ilegálních imigrantů, argumentuje, že její agenti mohou vstoupit do soukromého obydlí pouze tehdy, jestliže jediným důvodem pro vstup je zadržení ilegálního imigranta, na jehož jméno vydal soud finální příkaz k deportaci. V takovém případě nemá ilegální imigrant žádné právo pobývat v USA, a proto je ochrana podle čtvrtého dodatku Ústavy bezpředmětná.
Právní otázka
V roce 1914 rozhodl Nejvyšší soud v precedenčním rozhodnutí, že pokud policie získá důkazy proti podezřelému tak, že bez soudního povolení vstoupí do soukromého obydlí, nemohou být takové důkazy využity v soudním řízení, protože byly získány v rozporu se zákonem. Nápravou protiústavního postupu při získání důkazů je tak zákaz jejich využití.
Právní komentátoři vznesli zajímavou otázku. Pokud agenti ICE zatknou v soukromém obydlí ilegálního imigranta, jenž nemá podle soudního rozhodnutí právo pobývat na území USA, jaká by měla být náprava jejich protiústavního jednání, pokud jej soudy takto vyhodnotí?
Podle dalšího soudního precedentu totiž platí, že obžalovaný, který byl zatčen za pomoci nezákonných metod, nemá právo na to, aby bylo jeho obvinění zrušeno. Soudní precedent se zabýval případem zloděje, kterého z cizího státu „unesl” soukromý detektiv z agentury Pinkerton, aby mohl být v USA postaven před soud. Byl sice „ilegálně” zatčen, ale to jej nezbavilo povinnosti stanout před soudem.
Soudní příkaz ke vstupu se vydává na základě existence důvodného podezření. Agenti ICE mají v rukou konečné rozhodnutí soudu o deportaci dané osoby, která se nachází v daném místě. Co by měl nezávislý soud zkoumat, bude-li rozhodovat o povolení vstupu do obydlí, kde se nachází osoba, která má být deportována?
Tolik alternativní právní názory, které v médiích hlavního proudu nikoho nezajímají.
Astronomické náklady
Otázka, zda se soudy budou zabývat poslední instrukcí agentury ICE a jak případně rozhodnou, zůstává otevřená. Přístup Bílého domu je v otázce ilegálních imigrantů veden jednoduchým principem, který před několika týdny formuloval poradce prezidenta:
Progresivní síly tvrdí, že i osoba, která vstoupila na území USA ilegálně a svým vstupem tak porušila zákon, má právo před svým vyhoštěním na řádný proces v celém rozsahu. Američtí občané mají podle tohoto názoru povinnost platit justiční systém, který se zabývá násobnými odvoláními proti rozhodnutí o deportaci, proti pravidlům při zatýkaní a dalšími záležitostmi. V situaci, kdy předchozí vláda pustila do země desítky milionů ilegálních imigrantů, se jedná o sebedestrukční politiku.
Řetězové lži
Pozn. autora:
Dezinformace ve WaPo a dalších médiích hlavního proudu přinesly problém „řetězových lží”. Stačí jedenkrát publikovat v „důvěryhodném médiu” a lavina se spustila. Neexistují žádné protilavinové zábrany. Nikdo nemusí nic zkoumat.
Tento problém je nejvýraznější u evropských médií, která informují o událostech v USA tak, že opakují tamní řetězovou lež. Doslova, pouze s přeházenými větami. Pokud by si občané chtěli stěžovat na státní média, která by za jejich peníze měla dodržovat standardy vyšší než média soukromá, budou to mít těžké, protože každá řetězová lež pochází ze zahraničního „důvěryhodného zdroje”.
WaPo ztrácí předplatitele také proto, že si stále více Američanů uvědomuje, že lepší informace nalezne na sociálních sítích a v alternativních médiích. Nemají jistotu, že jsou „objektivnější”, ale minimálně získají různý pohled na věc a mohou se sami rozhodnout, co si mají myslet. V případě WaPo a ostatních médií se dozví pouze to, co liberální novináři chtějí, aby se dozvěděli.
Autor: G. Sitař
https://www.syrzdarma.cz/clanek/problem-retezovych-lzi-v-mediich-na-prikladu-imigrace