MASADA/MARIUPOL – SION/NAZI GULÁŠ
Delegace ukrajinského pluku Azov navštívila Izrael, kde se setkala s představiteli a záložníky izraelské armády (Cahal) a hovořila o probíhající ruské invazi na Ukrajinu. Delegace přijela do Izraele 15. prosince 2022 a vedl ji důstojník Azovu Ilja Samojlenko, jeden z vojáků, kteří se zabarikádovali pod ocelárnami Azovstal při pokusech ochránit Mariupol před ruskou invazí na začátku tohoto roku. K němu se v čele delegace připojila Julija Fedosjuková, zástupkyně vedoucího Sdružení rodin obránců Azovstalu.
Samojlenko byl zajat Rusy po několika týdnech obléhání oceláren Azovstal a v září byl propuštěn v rámci výměny zajatců.
Delegace přijela do Izraele, aby se zastala příslušníků pluku Azov, kteří jsou stále drženi jako zajatci, aby promluvila o obraně Azovstalu v Mariupolu a aby čelila ruským zprávám a prohlášením o pluku a probíhající válce.
Návštěva se uskutečnila z iniciativy izraelské organizace Přátelé Ukrajiny a za podpory ukrajinského velvyslanectví v Izraeli a nadace Nadav.
Delegace navštívila Masadu, kde se hrstka židovských povstalců v roce 73 n. l. postavila Římanům.
Původní tweet, který zveřejnila Asociace rodin obránců Azovstalu 15. prosince (a který je uveden na stránkách Jerusalem Times) byl smazán a nahrazen novým 17. prosince 2022.
[Jerusalem Times uvádí ve zprávě zkrácenou verzi prohlášení Sdružení rodin obránců Azovstalu. Zprávu, zveřejněnou na jejich kanálu v Telegramu, přikládáme v plném znění. Zvýrazněná část byla publikována JT.]
Výkon obránců Mariupolu v roce 2022 šokoval celý svět. V tomto zuřivém odporu proti ruské okupaci viděly různé národy světa paralely s různými epizodami svých vlastních dějin a srovnávaly dnešní ukrajinské hrdiny se svými hrdiny minulosti. Všichni měli jedno společné: nekompromisní, někdy osudový boj za svou nezávislost. Čin lidí, kteří v boji za svou svobodu obětovali vše, prostupuje celou historií. Je jejich hlavním zdrojem odvahy.
Na jihu Izraele, nedaleko města Arad, stojí Masada, pevnost, která je pro Židy již dva tisíce let symbolem odporu proti cizí okupaci.
V roce 66 n. l. byla Judea již mnoho let pod římskou okupací. Vzbouření Židé ze zélótského hnutí dobyli Masadu, kde se nacházela římská posádka. Poté se pevnost stala základnou sikariů, nejradikálnějšího křídla zélótů.
Když v roce 70 n. l. Římané dobyli Jeruzalém a zcela zničili město i Druhý chrám, stala se Masada hlavní baštou vzbouřených Židů. Tisícovka lidí (včetně žen a dětí) odolávala římskému obléhání po tři roky. Tyto události popisuje Josef Flavius, očitý svědek a účastník války s Římany, ve své knize Židovská válka.
Nakonec se římským vojákům podařilo prolomit obranu pevnosti. Jeden z vůdců sikariů, El’azar ben Ja’ir, vyzval obránce Masady a jejich rodiny, aby se navzájem pozabíjeli, aby nepadli do římských rukou. Poslední přeživší sikarius pevnost zapálil a poté se zabil.
Římané Masadu dobyli, ale vzbouřené Židy, kteří bojovali za svobodu, se jim nepodařilo zkrotit.
Když dnes v Izraeli mluvíme o obraně Mariupolu, Izraelci, chápající především vojenské rozdíly mezi válkou před 2000 lety a dnes, stále opakují: „Mariupol je vaše Masada“.
A my se tam určitě vrátíme.
Samojlenko a Fedosjuková se během návštěvy Izraele setkali také se záložníky izraelské armády, včetně Ukrajince z Luhanska a dalšího z Mariupolu. Delegace Azova diskutovala se záložníky o službě v pluku a v izraelských ozbrojených složkách a o podobnostech a rozdílech mezi armádami Ukrajiny a Izraele.
Delegace Azov se navíc zúčastnila promítání dokumentárního filmu o obléhání Mariupolu s názvem Nevyřčená pravda o Mariupolu, který zaznamenává příběhy lidí, kteří byli po obléhání posláni do ruských „filtračních táborů“ a zažili mučení, tvrdé výslechy a dokonce jim byly odebrány děti. Film, který natočil tým novinářů a právníků sdružení Bihus, byl tento týden promítán v Tel Avivu a Haifě.
Po projekcích Samojlenko hovořil o ruských akcích během obléhání Mariupolu a o ukrajinských vojácích, kteří bojovali po jeho boku a kteří jsou stále zadržováni Ruskem.
Anna Žarová, zakladatelka izraelské organizace Přátelé Ukrajiny, označila návštěvu delegace za „nejdůležitější projekt organizace od začátku války“.
Pluk Azov se distancuje od krajně pravicové minulosti
Zatímco batalion Azov, předchůdce pluku Azov, byl silně spojován s neonacistickou a krajně pravicovou symbolikou a ideologií, pluk Azov dnes trvá na tom, že těchto tendencí v pluku do značné míry zbavil.
Rusko na pluk Azov poukazuje ve svých četných tvrzeních, že Ukrajina je „neonacistický stát“, a napadá Izrael za jeho podporu Ukrajiny a pluku.
V květnu mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marija Zacharovová prohlásila, že „izraelští žoldáci bojují bok po boku s militanty Azova“. Ruští představitelé rovněž obvinili Izrael z podpory „neonacistického režimu“ v Kyjevě.
V rozhovoru s novinářem Bernardem-Henrim Lévym během květnového obléhání ocelárny Azovstal Samojlenko varoval, že obvinění, že pluk je spojen s neonacismem, jsou „ruskou propagandou“, a zdůraznil, že „prapor se změnil. Očistil se od své temné minulosti. Jediný radikalismus, který dnes vyznáváme, je naše radikální vůle bránit Ukrajinu.“
Samojlenko dále poznamenal, že mezi vojáky Azova zabitými Ruskem byli Židé a lidé všech vyznání, a označil je za „hrdé muže a dobré bojovníky“.
Když se USA v roce 2016 rozhodly zrušit zákaz financování pluku, odborník na pravicový extremismus a antisemitismus Vjačeslav A. Lichačev prohlásil jménem Vaad (Asociace židovských organizací a obcí Ukrajiny): „Je třeba si jasně uvědomit: nyní neexistuje žádná ‚neonacistická ukrajinská domobrana‘. Azov je regulérní vojenská jednotka podřízená ministerstvu vnitra. Není to nepravidelná divize ani politická skupina. Její velitelé a bojovníci mohou mít jako jednotlivci osobní politické názory, ale jako ozbrojená policejní jednotka je Azov součástí systému ukrajinských obranných sil.“
V článku z Euromaidan Press z počátku tohoto roku Lichačev zdůraznil, že většina krajně pravicových příslušníků Azova pluk opustila koncem roku 2014 a zbytek byl propuštěn v roce 2017. „K dnešnímu dni neexistují naprosto žádné důvody pro obvinění, že v pluku Azov slouží neonacisté.“
V dubnu vrchní ukrajinský rabín Jakov Dov Bleich pro Politico uvedl, že tvrzení Ruska o pluku Azov „nevěří“:
„Nebýt ruské propagandy, ani bych nevěděl, že neonacisté ve skupině Azov existují, je to taková menšina menšiny. Měli bychom mít oči otevřené, samozřejmě, ale když už jsem to řekl … když na Ukrajině kandidují do parlamentu ultranacionalistické pravicové strany, nejsou schopny získat ani mandát.“
Alexander Ritzmann, výzkumný pracovník německé pobočky mezinárodní nevládní organizace Counter Extremism Project (CEP), v článku na stránkách Euronews (z dubna 2022, příznačně nazvaném „Mýtus, že Ukrajinu řídí krajně pravicoví zéloti, je ruská propaganda“, pozn. DP) poznamenal, že mnohé zprávy o pluku Azov trpí „naprostým nedostatkem nuancí“, neboť pluk je oddělen od krajně pravicového Hnutí Azov.
„Ačkoli pluk Azov má ve svých řadách s největší pravděpodobností nadprůměrný počet krajně pravicových extremistů a ultranacionalistů, nejsou k dispozici žádné údaje, které by dokazovaly oblíbené tvrzení, že všichni nebo dokonce většina jeho vojáků jsou neonacisté,“ vysvětlil Ritzmann. „Vedení extremistů většinou pluk v roce 2015 opustilo a založilo výše zmíněné hnutí Azov, které se skládá z politické strany (Národní korpus) a sítě dalších menších (domobraneckých) skupin, mládežnických klubů a polovojenských výcvikových středisek.“
https://www.jpost.com/international/article-725351
https://deliandiver.org/2023/05/dokumenty-doby-ukrajinsky-pluk-azov-navstivil-izrael-mariupol-je-nase-masada.html#more-10982907